Z tisku - články - 2007

Vítěz. V mužské kateorii dominoval Czech open 2007 na Hagiboru nizozemský šipkař Patrick Loos. Autor: GetPhoto/Martin Salajka

08.11.2007 - Deník (Pavel Hoznédl)

Češi na evropskou šipkařskou scénu ztrácejí

STRAŠNICE – V Praze házeli o uplynulém víkendu svým náčiním nejlepší evropští šipkaři. Tradiční turnaj lidí u svítících terčů Czech Open hostila strašnická hala na Hagiboru.

Soutěži u „magický koláčů“ vévodili v obou hlavních kategoriích Holanďané. Mezi muži byl po dramatickém finále nejlepší Patrick Loos. Turnaji žen dominovala Karin Krappenová, třetí žena světového žebříčku.

Z domácích reprezentantů se na dělené páté pozici umístili Miroslav Navrátil a Zuzana Štěpánová s Lenkou Šedivou.

V hale Bohemians se turnaje zúčastnilo celkem 343 hráčů ze sedmnácti zemí. „A z toho deset zúčastněných šipkařů patří do první padesátky evropského žebříčku,“ řekl k síle konkurence nejlepší český hráč turnaje Miroslav Navrátil.

Největšího úspěchu dosáhli šipkaři hostitelské země ve smíšené čtyřhře, kterou vyhrál pár Petr Hynčica a Renata Kagelová. Soutěži mužských dvojic pak kralovali Britové Stephen Bunting a Robert Cliffe.

Ženská čtyřhra skončila triumfem Švédek Cariny Ekbergové a Grethel Glasoové, které ve finále porazily domácí Blanku Vojtkovou a Markétu Abadžievovou.

Do sobotního šipkového turnaje se přihlásilo téměř pět desítek hráčů. Foto: DENÍK/Vlastimil Leška

21.10.2007 - Plzeňský deník

V Radobyčicích létaly šipky

PLZEŇ - Turnaj v šipkách se konal v sobotu v Sokolovně v Plzni–Radobyčicích. Jeho hlavní částí byl turnaj jednotlivců, do kterého se přihlásilo 47 hráčů a to hlavně z Plzeňska.

Nakonec v kategorii jednotlivců zvítězil Jiří Brejcha z Monty Clubu. Druhé místo obsadil Jiří Hochman z hostince Pod kopcem a třetí příčka patří Stanislavu Jirouškovi z Bistra Tachovská. V turnaji dvojic se pak nejvíce dařilo Lubošovi Krtičkovi a Jiřímu Brejchovi. Hned za nimi skončila dvojice Marcel Tomášek a Milan Kolomazník.

„Turnaj se hrál systémem dvojité KO. To znamená, že hráč vypadává po druhé prohře,“ doplnil předseda Oblastního západočeského šipkového svazu Jan Šmrha.

13.06.2007 - ČTK

Mistr mezi šipkaři hospodské sázky odmítá

Praha - Chvíle soustředění, pak nacvičený pohyb zápěstím a lehounká šipka letí k cíli. Do středu terče, zhruba o velikosti dvacetikorunové mince, se český šampion Martin Hoffmann trefí i dvacetkrát za sebou. Bez zaváhání.

Kdysi jsme zkoušeli deset kol, tedy třicet hodů na střed, a utekl mi jediný. To je můj rekord,“ přibližuje 35letý závodník z Králova Dvora.

Takový český Robin Hood mezi šipkaři, co říkáte? Ale nejen to. Také mistr světa z roku 2003. Minulý týden na evropském šampionátu v moderních šipkách v Praze získali čeští zástupci pět zlatých medailí, nejvíc ze všech účastníků. Hoffmann přispěl třemi prvenstvími.

„Asi nejvíc si vážím vítězství v cricketu,“ tvrdí o disciplíně, v níž vedle přesné mušky v číselné řadě od 15 do 20 hraje klíčovou roli i taktika. Další triumf přidal Hoffmann v triplemixu a v soutěži dvojic.

O propagaci šipek v Česku se po pádu komunistického režimu v roce 1989 postarali emigranti, kteří se vrátili z Austrálie a Británie, kde si zejména klasický typ hry se šipkami s kovovými hroty udržuje vysokou popularitu.

Unie šipkových organizací České republiky dnes registruje podle sekretáře Břetislava Uhříčka kolem 13 000 hráčů a přes 2000 ligových družstev.

Navzdory tomu, že se šipky z hospodské kratochvíle stále víc mění v regulérní sport, vsadit v tuzemsku na profesionální kariéru není trefou do černého.

„V našich podmínkách se šipkami finančně zajistit nedá. Chybějí sponzoři,“ míní Hoffmann. Sám podniká ve stavebnictví.

Principem hry je snížit zásahy v různě bodovaných dílech terče nastavený počet bodů co možná nejrychleji tak, aby bylo dosaženo nuly. Prapůvod prý mají na svědomí angličtí lučištníci, kteří už v 15. století měli zkracovat šípy na krátké šipky, které pak údajně používali jako zbraň k osobní ochraně.

Podle jiných pramenů tak činili proto, aby za špatného počasí mohli šipkami házet v hospodě do špalku a soutěžit o nejlepší mušku. V barech a pohostinských zařízeních dnes mají elektronické terče nebo verze z lisovaných vláken sisalu.

Čas od času některý z návštěvníků, aniž by věděl, s kým má tu čest, vyzve Hoffmanna ke hře o peníze. Český šampion však takovou konfrontaci neuznává. „Snažím se jim to rozmluvit. Nebylo by to fér,“ říká s úsměvem.

25.05.2007 - vysokoskolskysport.cz

Šipkař Martin Hanzelín miluje zlato

Chcete proniknout do tajů moderních šipek? Více o tomto odvětví prozradí majitel zlaté medaile ze smíšené čtyřhry na akademickém mistrovství ČR Martin Hanzelin ze ZČU Plzeň

Jak jsi se k šipkám dostal?

Začalo to u kulečníku, hrával jsem karambolový kulečník u nás v kulečníkovém klubu v Rokycanech a tam v roce 1997 vznikl i šipkový klub. Z počátku jsem si s nimi jen občas "hodil", ale když se začalo celkem dařit, nechal jsem se zlanařit a naverbovat do klubu.

Které sporty jsi ještě dělal?

Známí vědí, že jsem sportovní šílenec. Jako malý jsem hrával jen fotbal a to od čtyř let. Když mi bylo 12, tak jsem se přes svého otčíma dostal i k lidovému tanci. Pak už se to nabalovalo celkem rychle. Přidal se hokej, ale to byla asi jen "ponagánská horečka", která tehdy zachvátila naši bandu. Do toho přišel již vzpomínaný kulečník a šipky. No a aby toho nebylo málo, přišel můj dnes asi nejmilovanější volejbal. Na ZČU jsem ještě přičichl k softballu a baseballu. Dnes už ale z důvodu pracovního vytížení se věnuji hlavně volejbalu ( hraji, trénuji mládež a pískám), šipky mám jako relax a odpočinek, a fotbal a softbal mám jako zpestření. Ale jak je vidět, ctím názor, že každý by si měl zkusit všechno, aby věděl co to obnáší.

Jaké máš největší úspěchy v šipkách?

Na akademické půdě hraji pět let. Začínal jsem v Ostravě, kde jsem kvůli softbalu stihl jen turnaj dvojic mužů. Tam se mi povedlo s "Andym" (JosefAndreovský) vyhrát celý turnaj a tím jsem se dostal do party akademických mistrů. Turnaj dvojic jsem pak vyhrál i v dalších třech následujících letech, ale to již s Jirkou Brejchou. Před dvěma roky se mi povedlo vyhrát i soutěž jednotlivců. Jsem ještě držitelem dvou titulů ze soutěže smíšených dvojic. K tomu ještě nějaké to stříbro i bronz. Nejlepší je asi to, že jsem se dokázal prosadit každý rok alespoň na jedno zlato a to se jen tak někomu v historii akademických šipek nepovedlo. V normálních republikových turnajích jsem skončil na MČR nejlépe 33. v jednotlivcích a 5. v soutěži smíšených dvojic. K tomu ještě deváté místo v republikovém mistrovství týmů.

Jaké vlastnosti jsou v šipkách důležité?

Co se týká vlastností vhodných k šipkám, je to dost individuální. Znám hráče, kteří potřebují absolutní klid a soustředění, a pak i takové, kteří se musí dost vyhecovat, aby byli v tom pravém varu. Ale obecně asi trpělivost růže přináší. K tomu pak asi jakási mechanizace pohybů.

Kolikrát trénuješ v týdnu?

Dnes už mám šipky jen jako odreagování. Proto tréninku moc nedám, a v průměru si hodím tak jednou týdně. Někdy ani to ne bohužel. Ale v době, kdy jsem začínal, tak to bylo minimálně čtyřikrát do týdne alespoň dvě hodiny. Když se ale jeden tak trochu zblázní, může před šipkovým automatem strávit klidně o celé odpoledne.

Kolik stojí vybavení, případně další náklady na tento sport?

Průměrné vybavení se dá pořídit okolo 500 Kč. Speciální oblečení ani obuv není třeba a tak jediné další náklady jsou jen startovné na turnajích a placení her, kde jedna hra stojí pět korun, což se může ale také slušně nasčítat.

Jaké máš plány do budoucna?

Chtěl bych se ještě někdy probojovat na MČR týmů, protože týmové aktivity mne vždy lákaly daleko více než soutěže jednotlivců.

Jaký obor studuješ a jak se ti ve studiu daří?

V současné době dokončuji studium Pedagogické fakulty na ZČU, obor matematika a fyzika pro střední školy.

Máš nějaké další koníčky?

Jak už bylo z předešlého jasné, jediné co mne tak nějak naplňuje je sport a to téměř jakýkoliv, neodmítám žádnou nabídku ke sportovnímu vyžití a tak na nic dalšího nezbývá moc času.

24.05.2007 - vysokoskolskysport.cz (vel, mh)

Šipky už tolik nelákají?

V Plzni se konalo akademické mistrovství ČR v moderních šipkách. Soutěž jednotlivců vyhráli Josef Chovanec a Zuzana Poláčková z VŠB-TU Ostrava.

V minulosti se akademická mistrovství republiky konala na Moravě – v Brně a v Ostravě. Tentokráte byla pořadatelem ZČU Plzeň a k mistrovství zvolila jednu z místností v restauraci U Michala.„Zúčastnilo se 17 mužů a šest žen z Brna, Ostravy, Plzně. Nejprve se hrálo ve skupinách a osm nejlepších mužů šlo do „pavouka“, ženy hrály každý s každým ve skupině. Na programu byla soutěž 2x501 (double –out). Atmosféra byla výborná a každý hod „binga“ byl ohodnocen lahví šampaňského,“ řekl Martin Hanzelín, jeden z organizátorů a zároveň také úspěšný účastník v dresu ZČU Plzeň.

Zdá se však se vlna zájmu vysokoškoláků o šipky, která vrcholila před třemi roky, ustrnula a spíše trend nyní směřuje přece trochu dolů.

Zrcadlo výsledků Muži: 1. Josef Chovanec (VŠB-TU Ostrava), 2. Jan Nevadba (VŠB-TU Ostrava), 3. Martin Hanzelín (ZČU Plzeň). Ženy: 1. Zuzana Poláčková (VŠB-TU Ostrava), 2. Martina Koštová (ZČU Plzeň), 3. Marcela Schindlerová (MU Brno). Dvojice mužů: 1. Josef Chovanec, Miroslav Beneš (VŠB-TU Ostrava), 2. Michal Rafaj, Jan Nesvada (VŠB-TU Ostrava), 3. Martin Hanzelín, Petr Koňařík (ZČU Plzeň). Smíšené dvojice: 1. Martina Koštová, Martin Hanzelín (ZČU Plzeň), 2. Zuzana Poláčková, Radek Navrátil (VŠB-TU Ostrava), 3. Marcela Schindlerová, Michal Oškera (MU Brno).

28.04.2007 - Pražský deník (Pavel Hoznédl)

Na Letné létají ligové šipky

MAGICKÝ KOLÁČ. V letenském klubu A je to se scházejí šipkaři i šipkařky ze všech koutů republiky. Foto: GetPhoto/Martin Salajka

LETNÁ - Tak jako je Mekkou celého šipkového sportu Anglie se svými klasickými puby, je pro pražské vyznavače tohoto sportu centrem všeho dění klub schovaný v jedné z pasáží na Letenském náměstí. A jeho jméno? Aje to.

„Hraje tady dohromady deset týmů. Z toho tři jsou prvoligové. DC Letná, Sgt. Pepik's Band a Zákeřňáci. A všechny hrají pod hlavičkou klubu A je to,“ vysvětluje organizační schéma sekretář a zároveň kapitán posledně jmenovaného týmu Petr Šulc.

Pyšnit se může letenský klub i dvěma ženskými celky, Bizonkami a Nočními můrami.

„A ligové celky končí v republikových soutěžích do první desítky,“ chlubí se úspěchy celků kápo Zákeřňáků.

Kořeny šipkového sportu v klubu A je to však sahají až do minulého století.

„Začalo se tady hrát v roce 1999. Ale to se to tu ještě jmenovalo jinak,“ říká jeden z pamětníků prvních zásahů šipek do terče Pavel Jirkal.

Obnovená premiéra se pak rýsuje o pět let později, v roce 2002.

„Každý tým, který tu hraje, má svou vlastní historii. Jedno ale mají společné. Vystřídala se v nich velká spousta hráčů,“ říká za všechny Šulc.

Chlubit se může letenský tým i členskou základnou. Tu by mu mohl závidět i kdejaký jiný sportovní oddíl.

„Momentálně máme 50 hráčů. Ale nebráníme se rozrůstání. Záleží na zájmu lidí,“ říká místopředseda a sekretář středočeského oblastního šipkařského svazu Šulc.

V A je tu se scházejí hráči každý čtvrtek k neoficiálním turnajovým zápasům. Ty ligové se hrají většinou v neděli.

„Od tří nebo od šesti hodin odpoledne jsme tu každou neděli pravidelně,“ potvrzuje sekretář klubu.

21.02.2007 - www.praha.eu (Martin Krška)

Šipky nepatří jen do hospody

Taky máte pocit, že jsou šipky doménou hospodského prostředí? Tak to vás vyvedeme z omylu. Jistě, mnozí z nás si rádi zajdou občas na jedno pivo a sem tam v nějaké hospodě uvidíte blikat šipkový terč, kolem kterého se motá skupinka místních štamgastů, trumfuJíc jeden druhého. Možná odtud ona mylně zakořeněná představa šipek jako zábavy k pivu.

Většina z nás už ale nemá povědomí o řadě místních šipkových klubů, sdružených buď v České asociaci šipkotých sportů, Českém šipkovém svazu, České šipkové organizaci či Českomoravském šipkovém svazu. Všechny tyto odnože zaštiťuje Unie šipkových organizací (dále UŠO). A že lidí, věnujících se tomuto sportu, není u nás málo, hovoří počet registrovaných. Dle sdělení místopředsedy Středočeského oblastního šipkařského svazu Petra Šulce jich je rovných 24 000. Z toho zhruba 40 % tvoří ženy.

A už skoro vůbec nikdo nemá povědomí o historii tohoto sportu. Vězte, že historie šipek sahá až do doby pravěku, kdy byl k lovu užíván oštěp, jež je považován za předchůdce šipek. Za zlatou éru šipkařství je považován středověk - konkrétně středověká Anglie, kde tamní lučištníci vyráběli ze svých klasických šípů šípy obranné, které se daly vrhat jako nože či sekery. Vrhání těchto šípů do špalků se později uchytilo jako zábava a lidé si ji natolik oblíbili, že se díky kolonizaci dále šířila do celého světa. Roku 1896 vynalezl severoanglický tesař jménem Brian Gamlin terč, jež byl od 70. let 20. století let uznán jako oficiální norma. V průběhu 19. století se hra víceméně standardizuje. Hází se asi deseticentimetrovým válečkem ze dřeva, zakončeným na jedné straně ostrým kovovým hrotem a na straně druhé letkami z ptačího peří. Obdobně se ustaluje i terč. V průběhu 20. století vznikají první turnaje a pravidla šipkového sportu.

Pražský turnaj

Právě Středočeský oblastní šipkařský svaz pořádal v sobotu 17. února 2007 Regionální Master UŠO (což je něco jako krajské kolo) v kategoriích muži, ženy a dvojice muži a dvojice ženy. Od časných ranních hodin, kdy probíhala registrace, se začali příznivci tohoto sportu scházet v pizzerii na pražském Střížkově, kde Master probíhal. Uvnitř panoval čilý ruch a šipky létaly vzduchem ostošest. Celkem bylo přihlášeno 102 účastníků - 27 žen a 75 mužů a hrálo se ve hře "501 double out", kdy se body odečítají a musí se končit hodem do pole s dvojnásobnou hodnotu (např. při zbytku 10 musíte trefit double 5).

Před oficiálním zahájením následovaly rozhozy a ihned poté byla zahájena soutěž dvojic a později jednotlivců. Přisedl jsem si ke stolku, u kterého seděli Viktor Balogh a Jiří Rathouský z družstva DC Votečku, které vede Oblastní divizi - skupinu I (4. liga). Dal jsem se s nimi do řeči a začal pronikat do pravidel. "Šipky jsou hlavně o psychice, musíš být absolutně soustředěný," zakončuje Viktor odpověď na moje dotazy a později mu dávám za pravdu. "Tady je to malý, měl bys vidět republiku, kde se hraje na 70 terčích", dodává Jirka. V duchu si vybavuji záznam mistrovství světa, který jsem viděl na sportovním kanále - davy fanoušků s transparenty, za burácejícího povyku podporující své favority.

První, co mne na turnaji překvapilo, byla přátelská atmosféra a adrenalinové napětí. Všichni hráči se navzájem podporovali, fandili si, před i po zápase si podávali ruce, v soutěži dvojic si po každém odehraném legu (legem se rozumí jedna konkrétní hra, složená z několika kol mezi dvěma a více hráči) parťáci ťukli rukama na znamení dobře zahraných šipek…

Bez panáka i piva

Atmosféra byla tak silná, že jsem hře po pár minutách naprosto podlehl. Hraje se ve zlověstně rychlém tempu. Hráči si jeden po druhém stoupají za lajnu, lehce se předkloní, zamíří na cíl, ve tváři koncentrace, v očích radost ze hry a všude kolem zvuk šipek dopadajících na terče. Soustředění… Hod… Dobrý… Špatný… Body jdou nahoru nebo dolů. A znova. Tak prchá celý den, během nějž lidé odehrávají jednotlivá kola a postupují na soupisce. Divím se, jak se všichni hráči při tom všem dokáží soustředit. Když míjím vítězící dvojici Viktora s Jirkou, navrhuji na oslavu panáka. Oba odmítají, že při hře je nutné mít čistou hlavu. Všichni kolem popíjejí minerálku nebo kafe.

Během odpoledne jsou známy výsledky (viz tabulka). Kluci z DC Votečku se umísťují do dvacátého místa a z jejich reakcí je vidět zasloužená radost. Hraje se do pozdních odpoledních hodin a já odcházím s pocitem, že si domů asi také nějaký ten terč pořídím.

Velká škoda, že je tento sport u nás, na rozdíl od jiných zemí, jako je například Anglie a Nizozemí, stále na okraji zájmu. Možná se jednou dočkáme mistrovství světa v šipkách. Přesně takového, jaké pořádala PDC (Professional Darts Corporation) v Anglii. Tento sport si větší pozornost určitě zaslouží.

Výsledky Ve dvojicích žen jsou nejlepšími Lenka Schedivá z družstva Sportingbet.cz Olomouc a Alena Procházková z ŠK Republika Úpice. Ve dvojicích mužů jsou nejlepšími Jan Maxa a Martin Trenkler z DC Piko Praha. V jednotlivcích - ženy vyhrála Alena Procházková z ŠK Republika Úpice a v mužích Miroslav Šebek z DC Podlesáci Králův Dvůr.

05.02.2007 - Sokolovský deník (Alois Adamovic)

Mistr sbírá další vavříny

Filip Koky zářil na republikové Grand Prix

Sokolov - Dalšími velkými turnaji prošel vítězně ve své kategorii teprve třináctiletý Filip Koky ze Sokolova. Držitel titulu mistr České republiky v moderních šipkách v kategorii žáci se zúčastnil uplynulý měsíc republikové Grand Prix v Trutnově. Tu vyhrál a ve spolupráci s hráčem Martinem Komorou z Chlumce nad Cidlinou i Grand Prix dvojic mládeže.

Co já vím, tak jsi nebyl nikde vidět, a najednou ses objevil u šipek a už s dost dobrou hrou. Určitě jsi na sobě makal, můžeš prozradit, jak to bylo?

Začínal jsem si jen tak doma "pinkat" hlavně s bráchou. Myslím, že to bylo až po jednom a půl roce, kdy jsem poprvé veřejně vystoupil jako šipkař. Bylo to dokonce na ligovém utkání našeho družstva Fanda Sokolov, ve velkém dresu (hrajeme I. ligu) proti Lucky Rotava na jejich půdě. Vzpomínám si dobře, že jsem všechna dílčí utkání prohrál, ale pozor, jen 1:2. Kluci byli spokojeni, ale hlavně já jsem byl spokojen, protože jsem to čekal daleko horší. Od té doby jsem uhrál několik turnajů, ligových utkání, turnajů dvojic, párkrát jsem byl na Grand Prix mládeže. Nejčastěji jsem hrál sám za sebe v turnajích v sokolovské sérii Gambrinus Open 2006.

Jaké používáš nástroje šipkařské?

Normálně. Obyčejné, volně kupované barely v gramáži 17, nastavené obyčejnými násadkami a letkami. Vše, co je běžně dostupné. Stejně si myslím, že hru nedělají jenom šipky, ale jde o techniku, ruce a klídek.

Toho jsem si všiml, a nejenom já, že dokážeš být vyrovnaný, klidný a slušný. Čím je to dané?

Snažím se být u šipkování klidný, vystupovat, jak se má, oblékat se trochu na úrovni. Je to velmi pěkné, když se na to lidi koukají a nemají pocit, že šipky jsou hrou pro nevychované opilce. Ale dokážu se také rozčilovat, jen a jen sám na sebe. Jsem velice ovlivněn svým velkým vzorem a učitelem, bratrem Vráťou. Vráťa byl u mého šipkového rozjezdu, u tréninků, u ligových utkání, u menších i větších úspěchů v turnajích. Prostě vše se učím od bráchy, je pro mne vzorem.

Máš kromě bratra i jiné světové a místní, nebo kdo je pro tebe takový šipkař na úrovni?

Jak jsem řekl, brácha je pro mne jednička, ze světových bych si dovolil označit holandského Jelle Klaasena a tady v kraji Karlovarském mě kromě některých hráčů z ADAK Mírová oslovila hra spoluhráče z družstva Petra Křivky. Petra nebylo moc na scéně šipkaření Karlovarského kraje vidět, a najednou se prosadil, začal jezdit na turnaje a jde výkonností vzhůru.

Dneska chodíš do 8. třídy, máš představu, co bys chtěl v životě kromě šipek dělat?

Ve škole mne to moc nebaví, do šesté třídy to šlo. Pak trochu zhoustlo, nějak se ze školních prostor vytratila legrace, přišlo také dost nových učitelů a už to není ono. V budoucnu bych se rád stal dobrým číšníkem a mám za to, že udělám pro tuto vizi, co se dá.

Na turnaji v Mírové se stalo, že jedna paní, matka od dvou dětí, po vyhlášení na terč pravila: "S malým klukem mám jít hrát?" Jak ti to přišlo?

Nijak jsem se nad tím nepozastavoval, ale když pak vstala a já zjistil, že je nejmenší šipkařka v kraji ona, tak jsem se pousmál a vyhrál jsem nad ní. Její manžel se mnou hrál o týden dřív také v Mírové, ale neuhrál ani zdaleka tolik, co ona.

Co se ti líbí a nelíbí?

Nelíbí se mi, když přijdu na terč a on je rozbitý, když někdo předem vzdává nejen hru, ale celý turnaj.

Kromě toho, že bych Ti na tomto místě rád poděkoval za krásnou reprezentaci Karlovarska v Kladně, za rozhovor, jejž si poskytl nejen pro všechny šipkaře, chci Ti dát místo pro vzkaz pro naše lidičky u terčů: "Co bych vzkázal všem šipkařům?"

Jak jsem již naznačil, nevzdávat ani jednu šipku, ba celý turnaj. Každý prohraný duel je ponaučením pro ten příští, vítězný. Šipky jsou o chuti to hrát, o dobrých rukách a hlavně o pevných nervech.

31.01.2007 - MF (Radim Trusina)

Český objev šipek. Nekouří, nepije a kácí stromy

Písek - V práci mu denně projde rukama několik tun, při sportu pak jen pár gramů: Petr Touš, dřevorubec a jeden z nejlepších hráčů steelových šipek v Česku. O víkendu obsadil páté místo na turnaji Světového poháru v Brémách ve hře zvané 501 double out. V konkurenci 614 hráčů to je pro českého šipkaře velký úspěch.

"V zahraničí Čechy totiž neberou moc vážně. To bych chtěl změnit," říká šestadvacetiletý Touš, který se posunul do elitní padesátky organizace WDF, což je třetí nejprestižnější. "Mým snem je dostat se až na mistrovství světa."

Tam však vede ještě dlouhá cesta. Přes dvě další organizace. Je to, jako by Touš hrál ve fotbale Pohár Intertoto a přes Pohár UEFA by se chtěl dostal až do nejprestižnější Ligy mistrů. A v ní pak zvítězil.

Pro český fotbalový tým je v tuhle chvíli výhra v Lize mistrů pravděpodobnější, než že se šipkař Touš stane mistrem světa.

Tomuhle "hospodskému" sportu vládnou Britové a Nizozemci, kupředu se derou i Němci, výborní jsou Australané. Dostat se mezi ně je strašně těžké. V Česku chybějí sponzoři, tenhle sport je na okraji zájmu.

Naopak v šipkařských zemích chodí na turnaje tisíce lidí vyzbrojených transparenty. Šipky tam jsou obrovsky populární a pupkatí chlapíci, kteří rozjařeně tancují před fanoušky po povedeném hodu s pivem v ruce, idoly.

"Já jsem ale mezi šipkaři trochu výjimka. Nepiju alkohol a nekouřím. Většina hráčů ano, i světových," popisuje Touš. "Někdo nehodí bez panáka. Já musím mít čistou hlavu a soustředit se na hod."

Naposledy proti němu v Německu fandilo asi šedesát lidí. "Je to strašně nepříjemné, nahlodá vám to psychiku, hrajete i proti nim, ale musíte to zvládnout. Šipky jsou hlavně o psychice, musíte být absolutně soustředěný," vypráví Touš, muž z vesničky Boudy u Písku. Právě kvůli koncentraci trénuje jen doma.

"V hospodě netrénujete, ale soutěžíte. Já si házím třeba deset minut na každé políčko a přemýšlím o technice odhodu. Kdo o šipkách nepřemýšlí, může trénovat třeba pět hodin, ale nebude dobrý. Znám i takové lidi."

Nejlepší profesionální hráči světa trénují i osm hodin denně. A česká verze? "Trénuju dvě hodiny denně. Terč mám doma na zdi. V Brémách jsem získal asi 3500 korun, ale náklady s cestou a ubytováním byly o něco větší. Ale nehraji to pro peníze, chci něco dokázat," říká Touš.

Rozdíl mezi elitou a Čechy není jen v odměnách, ale i ve výkonech. "U nás mají nejlepší hráči průměr na jednu šipku kolem 29 bodů. Špička má průměr 35," vypráví Touš.

V lese si z něj hajný dělá legraci, kamarádi mu zase dali přezdívku Mr. Pencil (pan Tužka), že prý hází tužku. Teď už ho musí brát vážněji.

Co jsou to šipky

Nejčastěji se zápolí ve hře 501 double out: body se odečítají, končit se musí hodem do políčka, které má dvojnásobnou hodnotu (např. při zbytku 16 musí hráč trefit double 8).

Šipky se dělí na elektronické a steelové. První druh je v Česku rozšířenější, hraje ho asi 9 tisíc lidí, druhý zhruba 3 tisíce.

Steelové, u nichž jsou navíc rozhodčí, jsou náročnější, protože se šipka musí zabodnout do terče. V elektronických stačí dotyk. Tyto šipky váží cca 16 gramů, steelové cca 24 gramů.

Nejprestižnější turnaje pro profesionály včetně mistrovství světa pořádá organizace PDC, níže stojí BDO, pod niž spadá i WDF.

16.01.2007 - Teplický deník (Petr Málek)

Dneska nejdu na pivo, ale pilovat přesnou ruku

Když chcete být dobří v šipkách, musíte chodit do hospody

Teplice - Svaly na ruce nemusí bolet po návratu z hospody pouze od zvedání skleněných půllitrů. Dostávají zabrat i při házení šipkami na terč. Vyznavači tohoto sportu to určitě znají.

Šipky přece nejsou žádný sport, ale hospodská zábava, pomyslí si řada lidí. Je pravda, že jejich vyznavače mnohdy nezdobí opálená svalnatá těla, nýbrž naopak, nějaký ten kilogram navíc často přebývá. Přesto se ze světa branek, bodů a vteřin nemíní nechat vystrnadit.

Pro některé je pivo povoleným dopingem

Amatérští šipkaři mnohdy získávají sebevědomí a lepší mušku až po několikátém pivu. A v tom je tento sport unikátem. Šipkaření se navíc řadí ke zvláštnímu druhu sportů, který posiluje jen jeden konkrétní "sval".

Někdo chodí na fotbal na stadion, další třeba na plavecké závody do bazénu. Šipkaři se scházejí na hřišti v hospodě.

Neběháte, i tak jste ale unavení

Trénink, při kterém se piluje především muška, přesněji pevná ruka při házení, je pro každého šipkaře individuální otázkou vůle. Hráči se shodují v tom, že hrát šipky není až tolik náročné, jako třeba běhat celý zápas někde po travnatém hřišti. Tento sport představuje zábavu. Motivačním prvkem je výzva trefit se do konkrétní malé výseče na terči.

Hází se osmi až osmnáctigramovými šipkami. Zápas se hraje na dva vítězné legy, což je pro laiky podobně jako v tenise na sety, standardním systémem 501.

Magickým bodem je na terči býčí oko

Bodový systém 501, který se hraje při registrovaných i amatérských soutěžích, představuje hru, která začíná vždy na bodové hodnotě 501 a kdo dřív dosáhne nuly, vítězí. Býčí oko je přesně ve středu terče a jeho trefení představuje padesát bodů.

Vrcholovému sportu se dá oddávat v hospodách. Dokazují to výsledky některých šipkařů v teplickém okrese, kteří sklidili úspěchy v celostátních soutěžích.

V dnešní době, kdy šipkařský sport zažívá boom, si můžete zaházet na elektronický terč prakticky v každé druhé hospodě.

Stejně jako dříve patřil k oblíbeným kulečník, se dnes především ve městech stává právě trefování šipkou do kulatého terče oblíbenou zábavou nejen mladých lidí.

Zápasy jsou většinou o víkendech

Na Teplicku také funguje hned několik šipkařských týmů, které mezi sebou bojují o body do tabulek. Pořádají se také jednodenní turnaje amatérů.

Hracími dny je většinou sobota nebo neděle, kdy mají pracující volno. Některé týmy dokonce s sebou na zápasy vozí po hospodách své fanoušky. Pravdou je, že většinou právě z těchto lidí se rekrutují řidiči, kteří zajišťují dopravení dopovaných hráčů zpět domů.

Povolí vám nervy a prohrajete zápas

V šipkách je nejdůležitější udržet nervy na uzdě. Soupeři se při zápasech snaží své protivníky "rozhodit" různými detaily, které mohou mít v konečném důsledku dopad na výsledek rozhodujícího zápasu.

Dřevné špalky lučišníků vystřídala elektronika

Teplice - Šipkařský sport, v teplickém měřítku převážně známý v hospodské podobě, má své hluboké kořeny. Jeho historie sahá zhruba do 15. století.

Bylo to právě v té době, kdysi lučištníci v Anglii krátili své dlouhé šípy zhruba na pětadvacet centimetrů a používali je jako zbraň ke své osobní ochraně. Jiná verze zase tvrdí, že si je zkrátili proto, aby s nimi mohli za špatného počasí házet v hospodě do špalku z jilmového dřeva a soutěžit tak o nejlepší mušku.

Šipkové terče pak prodělaly dlouhý vývoj a v minulém století se poprvé objevil terč slisovaný ze štětin s rozdělením do jednotlivých segmentů tak, jak jej známe dnes.

Počátkem 20. století se pravidla hry šíří z Anglie do celého světa a šipky přestávají být jen hospodskou zábavou a stávají se regulérním sportem. Šipky se dnes hrají nejen v zemích s tradičním anglickým vlivem (Austrálie, Nový Zéland, Kanada, USA atd.), ale dle informací WDF (Světové šipkové federace), která sdružuje národní organizace 56 zemí světa, se počet hráčů stále zvyšuje.

K nám do České republiky se šipky dostaly po listopadu 1989, kdy se začaly zpátky vracet čeští emigranti.

V současné době Česká republika prožívá velký boom šipkového sportu, o čemž svědčí také zájem médií.

Výhodou šipek jsou prakticky neexistující zdravotní nebo věkový handicap, srovnatelná úroveň mužů i žen a možnost provozování hry na relativně malém krytém prostoru.

Šipky jsou pro ně jejich velká vášeň

Propadli ostří hrotů, pestrobarevným letkám, světelným panelům na terčích a digitálnímu počitadlu, které prozradí, zda hodili šedesát, nebo jen jeden bod. Láká je ten několikamilimetrový a přece tak propastný rozdíl mezi maximálním ziskem a absolutním fiaskem. Propadli šipkám a obětují jim čas i nemalé peníze.

06.01.2007 - Lidové noviny (Adam Nenadál)

Hrdinové s šipkami - Duel dvou velikánů nadchl i fanoušky jiných sportů
Byl to zápas století. V šipkách

Praha Poslední bašta anglického sportu padla. Byl to zápas století. V lednu už za sebou máme sportovní vrchol roku 2007.

To jsou jen některé z komentářů britského tisku, věnované pondělnímu zápasu finále mistrovství světa v šipkách organizace PDC mezi Angličanem Philem Taylorem a Raymondem van Barneveldem z Nizozemska.

Pro nezasvěcené - souboj těch dvou byl pro fanoušky šipek to samé, jako kdyby fotbaloví příznivci sledovali finále mistrovství světa mezi Brazílií a Argentinou. To ale není všechno - v normální hrací době i po prodloužení by takové utkání skončilo 6:6, takže by rozhodovaly penalty. Zkrátka zápas století.

A jestli si myslíte, že anglickému sportovnímu zpravodajství v uplynulém týdnu dominovaly informace z fotbalové Premier League, mýlíte se. Koneckonců: „V lednu už za sebou máme sportovní vrchol roku 2007,“ ne?

Možná je na čase brát je jako sportovce

„Nemůžu tomu uvěřit. Bylo to největší šipkařské finále v historii našeho sportu,“ kroutil hlavou vítězný van Barneveld.

„Nejlepší finále, jaké jsem kdy absolvoval,“ souhlasil i poražený Phil Taylor.

Dva chlapíci silnějších postav se šipkami v rukou. Typický obrázek z kdejakého lokálu? Kdepak. Phil Taylor (vlevo) a Raymond van Barneveld se podle komentářů anglických novin postarali o „zápas století“. Jiní mluví už na začátku ledna o „největším sportovním zážiku roku 2007“. Foto ČTK/AP

Čím byl jejich souboj tak výjimečný?

Taylor je šipkařská legenda, třináctinásobný mistr světa. Už chtěl ukončit kariéru, ale rozhodl se pokračovat. „Impulzem bylo jednoznačně to, že van Barneveld přestoupil z asociace BDO do PDC,“ vysvětluje Jan Přikryl, prezident České šipkové organizace.

Rozkol asociací BDO a PDC trochu připomíná rozdělení šachového či boxerského světa. Hráči z obou asociací se nesměli utkávat mezi sebou, zákaz byl zrušen teprve před pár lety. A Taylor se tak v pondělí mohl postavit „přeběhlíkovi“ van Barneveldovi, bývalému pošťákovi a soupeři stejně zdatnému, jakým je on sám.

Výsledkem byl fascinující tříhodinový zápas, který nadchl i lidi, kteří jinak nad šipkami vesměs ohrnují nos.

„Zatímco u většiny zápasů Premier League neudržím pozornost po celých devadesát minut, od tohoto souboje jsem se nedokázal odvrátit ani na sekundu,“ píše sportovní komentátor BBC Simon Austin. „Schopnost obou protagonistů podat tak úžasný výkon pod takovým tlakem je neuvěřitelná. Možná je na čase brát šipkaře jako špičkové sportovce,“ zamýšlí se Austin.

Komentář listu The Sun zase v souvislosti s Taylorovou prohrou připomíná porážky anglických fotbalistů, ragbystů a reprezentantů v kriketu. „Rok 2007 začal pro Anglii katastrofou,“ smutní The Sun.

Souboj Taylora s van Barneveldem (vítěz si domů do Haagu odnesl šek na 100 000 liber) byl především nesmírně vyrovnaný.

Postavte mu sochu

„Hrálo se až do posledního možného kola, rozhodovala až náhlá smrt,“ popisuje Přikryl. „Ale už během zápasu se oba přetahovali strašně zajímavým způsobem. Před posledním kolem, tedy, legem', které rozhoduje o všem, se oba soupeři rozhazují na střed. Kdo hodí blíž, začíná. Taylor hodil 25, což je vynikající. Další házející se pak může rozhodnout, jestli chce šipku soupeře vytáhnout, nebo ne. Van Barneveld se rozhodl, že ji tam chce nechat, protože ona pak působí jako cíl. A následně trefil padesátku, čistý střed. Tím pádem ten poslední ,leg' začínal, čehož beze zbytku využil.“

Šestačtyřicetiletý Taylor, který má svou přezdívku „Power“ vytetovanou na předloktí, chce nyní u šipek vydržet dalších pět let, aby se znovu dostal na vrchol. „Philovi by měli postavit sochu za to, co udělal pro tenhle sport,“ složil svému soupeři poklonu van Barneveld.

Jako Lendl proti Federerovi

Praha „Jestli bylo finále mezi Taylorem a van Barneveldem zápasem století? Samozřejmě,“ nezapochybuje ani na chvíli Jan Přikryl, prezident České šipkové organizace.

LN Co bylo na duelu nejlepší?

To, že oba dva hráli za jinou asociaci a oba v té své dominovali. Setkali se zkrátka dva nejlepší šipkaři na světě.

LN Takže jako kdyby hrála Brazílie s Argentinou fotbalové mistrovství světa?

Zkusil bych to spíš přirovnat k tomu, jako kdyby v tenise proti sobě nastoupili Lendl s Federerem. Když pomineme časový odstup, který je dělí, tak jde o hráče, kteří svému sportu dlouho dominují.

LN Taylor už ale několikrát zvažoval konec kariéry, že?

On prohlásil už loni, kdy získal dvanáctý titul mistra světa, že skončí. Ale pak mu někdo z novinářů připomněl, že kdysi prohlásil, že získá třináct tiulů. Tak to přehodnotil. A po třináctém titulu byl pro něj další výzvou přestup van Barnevelda do „jeho“ asociace.

LN Zápas trval skoro do půlnoci, sledoval jste ho?

Nemohl jsem se odtrhnout. Sledovali jsme to s přáteli ve sportbaru. Vydržet u obrazovky nebyl problém. Já a čtyři moji kamarádi jsme navíc byli loni přímo v dějišti finálového zápasu v Anglii, takže jsme si dovedli představit, jaká je tam asi atmosféra. Mimochodem - tenkrát jsme krátce hovořili i s Philem Taylorem.

LN Jaký je v soukromí? Vypadá jako takový spokojený taťka..

To je vlastně docela dobrá charakteristika. Prohodili jsme spolu jen pár vět, ale je to příjemný chlapík. Byl třikrát v Praze, takže jsme si na tohle téma chvíli povídali.

LN Do kolika se vlastně šipky dají hrát?

Věkové omezení neexistuje, ve špičce jsou i hráči kolem šedesáti, jenže pak nastává problém s tím, že nikomu se nechce moc trénovat nebo ty věci organizovat. V šipkách chtějí všichni hrát a nikdo nechce dělat ty věci kolem. (smích)