PARTOVY ŠIPKY - ČÁST PRVNÍ

Za prvé: Proč trénovat?

Existují dva hlavní důvody, proč by měl každý šipkař trénovat.

První z nich je zřejmý. Všichni chceme zvýšit svou schopnost reagovat na objevující se soutěživé situace a jednoduše je zvládat.

V každém sportu je běžné, že soutěžící musí cvičit nebo trénovat, aby se zlepšili. Má se za to, že kvalita a kvantita tréninku, je přímo úměrná výkonnosti.
       
Druhým důvodem, proč trénovat, je jednoduše zábava. Házení šipek naprosto nesoutěživým způsobem může být velmi zábavné. Může to být uvolňující nebo povzbudivé.

Je to jakési tajemné kouzlo, které cítíme, když se pokoušíme házet svou šipku na zdánlivě unikající terč. Nic se nevyrovná pocitu uspokojení z úspěšného zásahu.

Házení šipek se může přibližovat až stavu meditace. Koneckonců, jak všichni víme, stojíme-li před terčem, je stav mysli hlavním faktorem úspěchu. Závislost na hře je způsobena pocitem touhy, co nejvíce se přiblížit dokonalosti.

Hrajete-li ve více lidech, pociťujete vzrušení. Necítí snad každý radost, když trefí svou první 180ku? Je to nadpozemská (éterická) euforie že se stanete světovým šampiónem.

Každý šipkař a fanoušek je posedlý devítišipkovou hrou. Proč? Je to symbolické dosažení toho, být "Jedničkou", i když jen na letmý okamžik.
       
Phil Taylor nepřestává fascinovat šipkařské fanoušky na celém světě. Je to snad tím, že většinou vyhrává? Vítězství je samozřejmě obdivováno v jakékoli formě soutěžení, já si ale myslím, že je to způsob, jakým nás hypnotizuje.

Nezmiňuji se o nahnutých výsledcích zápasů. Je to průměr, kterým ohromuje dokonce i ty nejlepší z ostatních profesionálů. My všichni jsme sehráli dobré zápasy, ale zdá se, že Phil má sto a více bodový průměr na tři šipky kdykoliv hraje. Nikdo další jeho úrovně nedosáhl. Jak vlastně dosáhl této úrovně?

Tréninkem. To je jediný způsob. Žádný jiný hráč neměl takové schopnosti přinutit se hrát TAK dobře.

V tomto směru je Phil průkopníkem. Věděl, že může hrát lépe a tréninkem se propracoval k tomu, aby se zlepšil. Proč?

Odpovědí je, že není jiný, než kdokoliv z nás, ať už hospodských hráčů nebo profesionálů. Phil miluje hru a touží po ovládnutí hry i sebe samého.
       
Věřím, že mohu tvrdou prací stále zvyšovat své průměry, a to platí i pro ostatní hráče.

Po tom, co jsem viděl šipky hrát několikrát v televizi, jsem v roce 1987 dostal terč a šipky. Během prvních dvou let hraní jsem se učil a trénoval.

Jednu až dvě hodiny každý den, během kterých jsem trénoval, byly naprosto zábavné a uvolňující. Dychtivě jsem pracoval a zvyšoval svou výkonnost. Nikdy jsem si nepřipouštěl, že bych nemohl být lepší. Bylo to cvičení ve vlastním zájmu.

Dodneška jsem prošel všechny úrovně hry a stále se těším na těch několik hodin denně, kdy je svět pouze můj, mých šipek a mých snů o mistrovském hraní šipek.

Užijte si svůj trénink.

John Part