Metodika - nejčastější chyby začátečníků Pokusili jsme se vybrat největší a nejčastější chyby začínajících šipkařů, které jsme viděli za dlouhá léta u začátečníků ale i u zkušenějších hráčů. Všechny postřehy jsou psané pro praváky! Leváci se v tomto článku jistě vyznají, mají všechno obráceně :-)

1. Obrácený postoj

Asi nejhrůznější chybou je postavení v obráceném gardu. Tj. hráč má vepředu levou nohu. Ne! Pravá noha má být mírně vepředu. Natočení není až tak důležité, někdo stojí špičkou nohy přímo proti terči, druhým pólem je noha rovnoběžně s odhozovou čárou. Takto jakoby nepřirozeně stojí většina těch nejlepších.

2. Nestabilní postoj

Jde například o kymácení se, poskakování a nejčastěji přepadávání těla a vykopávání nohy. Hráč sice stojí pravou nohou vepředu ale při odhozu šipky málem přepadne přes čáru a vykopne levou nohu do vzduchu. Tato chyba souvisí často s velkým předkláněním při hodu a neuspořádaností (nekoordinací) pohybů při odhozu. Není třeba se předklánět příliš, šipkou (rukou) jste sice blíž u terče ale postoj je velmi nestabilní. Jediný pohyb by mělo dělat předloktí, ruka a prsty. Zkráceně: šipky nejsou balet!

3. Styl hodu

Šipky nejsou oštěp! Hodně začátečníků před hodem nemíří. Často se také dostanou při nápřahu se šipkou až za hlavu. Takto velkou silou hozená šipka spolu s obráceným postojem má za následek naprosto nekontrolovatelný let šipky. Výsledkem je náhodně hozené "číslo". Silový hod sice asi nemůže zničit terč (maximálně display), i když elektronika je křehká, ale poškozuje pavouka (bílou mřížku oddělující jednotlivá bodová ohodnocení). Také se mnohem více poškozují segmenty s dírkami pro hrot. Ty praskají často i při "normální" hře.

Jak by to tedy mělo vypadat: Při míření by měly být v jedné přímce oko - šipka - cíl. Někteří hráči se při nápřahu dostanou šipkou před oko, jiní až těsně vedle oka. Ale rozhodně by se neměla octnout až vedle ucha nebo dokonce za hlavu. Loket by měl být kolmo k zemi. To je důležité, jinak Vám to bude "lítat šejdrem". Při hodu se loket mírně zvedne. Šipka je vypuštěna z ruky při nataženém lokti. Není dobré ji vypustit z pokrčené paže. Pokrčíte ji vždy jinak a každý hod je potom jiný. Zakončením hodu je ruka mířící na vybraný cíl.

4. Soustředění

V průběhu hodů (tří šipek) by se tělo mezi jednotlivými hody nemělo hýbat. Oči by měli viset stále na terči. A rozhodně Vám na výkonnosti nepřidá, pokud mezi každým hodem prohodíte několik slov s kamarádem, podíváte se, jak to hrají na vedlejším terči nebo obrátíte oči v sloup po nepovedeném hodu.

5. Hledání místa

Začátečníci mají často problém přejít a hrát na jiném terči, než na kterém jsou zvyklí hrát. Proč? Špatně si jinde stoupnou. Někdo stojí před terčem více vpravo, někdo více vlevo. Nedovolíme si radit, názory se různí. Já osobně si myslím, že pravá ruka by měla být proti středu terče. Místo před terčem byste si měli hledat už před prvním hodem a nespoléhat se např. na měřítko které občas bývá na čáře nebo na spáry mezi dlaždičkami. Přistupujte k terči pokud možno zepředu s očima upřenýma na terč. Pokud se to naučíte, zaručí Vám to stejný postoj i na místě kde výše zmíněné pomůcky nejsou.

6. Chování před terčem

Nemáme nikomu za zlé, když se na začátku své šipkařské kariéry chová u terče tak trochu nemotorně. Všichni jsme nějak začínali, ale máme pro Vás několik rad, aby na Vás hned nebylo vidět, že začínáte. Chování před terčem má každý v sobě, stejně jako chování obecně. Hulvát zůstane hulvátem i u šipek (a někdy je to ještě horší). Pokud je v hospodě (klubu, herně) více automatů, mějte hlavně ohled na vedle házející hráče:

• Všichni k bedně! - To nemá cenu, abyste kvůli vhoznému chodili k automatu všichni. Stačí, když jeden vybere peníze, vhodí je a navolí hru.
• Víc jak 4 hráči - Další neohrabanost. Někdo říká, že i tři jsou moc. Za prvé si kvůli čekání pořádně nezaházíte, za druhé se tam budete motat. Lepší je si zahrát "pauzírovaně". Ale musí to "odsejpat", aby to nehrající nepřestalo bavit.
• Stát vedle házejícího - Pohyb zaregistrovaný periferním viděním může rozhodit. Všichni by měli být metr za házejícím hráčem. Ještě horší je stát vedle terče!
• Povykování před odházením všech šipek - Pokud nechcete vypadat jako rekreanti, vězte, že na házejícího se nepokřikuje. Ne moc silné povzbuzení typu: "Hezkýýý", je lepší než pokřikovat dokola stylem: "Týýý jóóó, von hodil milióóón!". A už vůbec se nepatří pokřikovat stylem: "To nehodíš!". Takhle na sebe pokřikují jen sváteční hráči a opilci. Nechte hráče odházet všechny šipky, teprve potom ho hodnoťte.
• Okounění před terčem - Jako bych to viděl: můj protihráč má odházeno, zastaví se před terčem, sundá si brýle a začne koukat na display. Hra tím ztrácí na dynamičnosti. Mezitím nervóznější povahy stoupají k čáře a míří. To také není dobře. Nechte protihráče vytáhnout své šipky, a až teprve když projde zpět přes čáru se na ní postavte a zamiřte. Není nic příjemného, když se u terče obrátíte a málem se napíchnete na šipku mířící na terč v ruce vašeho soupeře. Šipky se mají hrát svižně, nikoli však překotně. A z dálky je vidět na počítadlo lépe.
• Přepnout! - Problém nepřepnutí automatu (nemyslím, ty automaty, které se přepínají samy) není většinou to, že by hráč nepřepnul schválně. Většinou je problémem špatně hozená šipka, kterou automat nezaregistruje. Nehází se znovu, jak se mnoho začínajících domnívá, ale o hod přicházíte. U většiny automatů je třeba podržet chviličku přepínací tlačítko, a potom ještě jednou přepnout.

Těch "neohrabaností" či netaktností je určitě víc, někdy jsou bohužel vidět i u zkušenějších hráčů. Koukejte, a pokuste se odkoukat chování od zkušenějších. Ale spíše se řiďte citem pro slušnost.

Nakonec Vás ještě jednou musíme upozornit, že popsané chyby jsou ty nejzávažnější. Jiných chyb se můžete vyvarovat buď studiem hry zkušených hráčů (Pozor, i oni mohou mít své chyby či zvláštnosti které se hodí jen pro ně) nebo z literatury od zkušených odborníků.