Takže, proč jsou šipky zábava? Jak je možné, že sport, který může být tak znervózňující a frustrující, je zároveň tak skvělý. První obvyklá odpověď je vyhrávání. Tomu rozumím. Prohra už tak zajímavá není. Obzvlášť pokud prohráváte týden co týden (znám to, stávalo se mi to). Je tu znovu otázka, zda je vyhrávání, které není všechno, ale pouze určitá filozofie, důvod proč jsou šipky zábava? Připouštím, že jsem si zvykl souhlasit s tímto způsobem uvažování. Ovšem na rovinu. Jediný způsob, jak mít podle vítězné filozofie kdykoliv radost ze hry, je třeba vyhrát každou hru, kterou hrajete. Je jedno, jestli jste nejlepší šipkař na světě, každou jednotlivou hru vyhrát nemůžete.
Takže, proč jsou šipky zábava? Tady máte několik důvodů, proč jsou šipky zábava pro mě.
Nechápejte mě špatně, ještě pořád nenávidím prohru. Domnívám se, že mám povahu typu A. Jediný problém je, že A znamená sprosté slovo, které tady nemůže být zapsáno. Zjistil jsem, ačkoliv mnohem později než to mělo být, že bych měl mít ze hry radost ať už vyhrávám, prohrávám nebo remízuji. Konečně, pokud by pro mě házení šipek nebyla zábava, proč bych to dělal nejraději?