Časopis Šipkař 06/2006

ROZHOVOR MĚSÍCE

PAVEL KOŘÁN - místopředseda ČSTV

Šestapadesátiletý bývalý aktivní sportovec Pavel Kořán dnes už sportuje jen rekreačně. Jak sám říká, snaží se dělat to, co čas a zdraví dovolí. Od kola, přes fitcentrum až po šipky. Ano i u Kořánů hrají přátelská šipková utkání domácích s hosty. Přestože s rodinou bydlí v Praze na Jižním Městě nevynechá jedinou příležitost, aby se vydal na Křivoklátsko na svou Hájovnu. Tam si užívá krásné okolní přírody a těší se, jak zde za pár let bude žít natrvalo. Těch pár let ale bude ještě ve své strahovské kanceláři pečovat o "své" sportovní svazy. Vedoucí odboru sportu Pavel Kořán je zároveň už třetí funkční období místopředsedou Českého svazu tělesné výchovy. Rozhodla o tom nedávná valná hromada v Nymburce. V popisu práce má mimo jiné i servis pro všech dvaasedmdesát sportovních svazů, řádných členů ČSTV. Do jeho kompetence pochopitelně patří i svazy přidružené, tedy i šipkový sport. Žádost o rozhovor přijal s naprostou samozřejmostí a sjednání termínu schůzky bylo dílem okamžiku.

*Pro některá povolání se člověk rodí, některá se musí naučit… jak se člověk stane místopředsedou ČSTV?

V mém případě to byl už v mládí vytvořený pozitivní vztah ke sportu jako takovému. Rodiče byli aktivní sportovci, takže hned jak jsem začal chodit, motal jsem se kolem sportu. Ve škole jsem získal všestranný základ, protože tehdy se ještě vyučovala tělesná výchova podle osnov a jejich součástí byla jak gymnastická průprava, tak samozřejmě i herní činnosti, atletika a všechny další sporty. Díky této všeobecné průpravě jsem v podstatě neměl nikdy s žádným sportem problém. Celkem logicky to vyústilo ve studium tělesné výchovy na pedagogické fakultě. Věnoval jsem se aktivně desetiboji (a měl i nějaké rekordy) a byl u zrodu všech nových sportů, které v republice vznikaly. Ať už to byl windsurfing nebo později paragliding (mám prvoslet na padáku z Lomnického štítu) lítal jsem také na rogalu…, v České republice jsem zakládal triatlon a řadu let byl předsedou jeho svazu. A pak postupně klesá vaše výkonnostní úroveň, a vy stojíte před rozhodnutím co dál. Vydat se na trenérskou nebo funkcionářskou dráhu? Protože mi organizace akcí a management sportu obecně nikdy nečinily problémy, tak jsem postupně začal funkcionařit, později jsem se stal profesionálním pracovníkem ČSTV. No a z toho pak vyplynula ambice stát se voleným místopředsedou pro sportovní svazy.

*Můžete nám jednoduše nastínit, jak vlastně vypadá struktura ČSTV?

Skládá se ze dvou komor: první je sbor zástupců tělovýchovných jednot a sportovních klubů (zjednodušeně jednoty a kluby) a druhou sbor zástupců sportovních svazů. Jak je jistě šipkařům známo rozlišujeme řádné a přidružené členy. Aby se přidružený svaz stal členem řádným, musí splňovat řadu kritérií.

*Unie šipkových organizací jako přidružený člen kriteria vypsaná ČSTV splňuje už řadu let. Stát se řádným členem ji však hlasování zástupců svazů zatím neumožnilo. Není v tom trochu rozpor?

Já bych to nazval spíš paradoxem. Nicméně ČSTV je organizace demokratická a součástí demokracie samozřejmě není jenom striktní nastavení parametrů, ale také hlasování. Naprostou pravdu máte v tom, že jednoznačně splňujete všechna kriteria, která vyplývají z příslušné směrnice pro přijímání řádných členů. O tom není žádných pochybností a v podstatě máte nárok stát se řádnými členy. Ale… ČSTV se na jedné straně deklaruje jako otevřená organizace všem sportovním odvětvím, které o členství a o služby projeví zájem. Na straně druhé se ale samozřejmě (a to je vliv ekonomiky) vnitřně trošku brání dalšímu rozšiřování. Tou obranou je vedle splnění oněch směrnic také získání nadpoloviční většiny hlasujících delegátů.

*Prozraďte nám, jak je vlastně naplňován rozpočet ČSTV?

Je to z několika zdrojů. Jednak jsou prostřednictvím ČSTV přerozdělovány státní příspěvky, které ve svých programech vyhlašuje Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Dále to jsou vlastní zdroje ČSTV, mezi které patří dominantně podíl na výtěžku a.s. Sazka, který je rozdělován mezi jednotlivé akcionáře. ČSTV je majoritním akcionářem, má 68%, a to znamená, že stejné procento výtěžku Sazky končí v ČSTV. Kromě toho má ČSTV ještě další zdroje, které tvoří dividendy z kapitálové účasti v obchodních společnostech.

*Z toho mi nutně vychází, že oněch 72 svazů, které o přijetí nových členů rozhodují, má zákonitě minimální zájem na tom, aby se jejich počet zvyšoval.

Vstupy rostou jen velmi nepatrně a tak každý nový člen logicky ubírá z jejich hromádky. Je to tak? To jste trefit úplně přesně. To je ten ekonomický vliv, který vlastně limituje onu otevřenost ČSTV vůči sportovnímu prostředí v České republice. Já bych si dokonce troufnul říct, že ty finanční vstupy nerostou vůbec - narůstá inflace, zvyšují se ceny energií, rostou náklady na provoz sportovních zařízení a to zvyšování příspěvků není úměrné nárůstu nákladů. Fakticky je těch peněz stále méně a to jak na straně příspěvků státu, tak na straně vlastních zdrojů.

*Jak byste si tedy počínal Vy osobně, kdybyste byl v pozici svazu, usilujícího o vstup mezi řádné členy?

Na jedné straně chápu obavu stávajících svazů z toho, že se objeví někdo další, kdo mi trošku ukousne z toho společného a limitovaného koláče. Nicméně v mém vidění světa a sportu není tahle obava dominantní, naopak převažuje představa skutečně otevřeného ČSTV. A pokud tady v České republice vznikl nový sport, který potvrdil svou svébytnost (a Unie šipkových organizací to už řadu let svou aktivitou dělá), má samozřejmě právo na existenci i za cenu, že já bych měl jako předseda nějakého sportovního odvětví méně. Není to natolik dramaticky méně, aby to ohrozilo moji práci a tak bych jednoznačně hlasoval pro přijetí. Nicméně je to můj osobní názor, který zohledňuje to, že mám možná trošku větší vhled do šipkového sportu než ostatní delegáti, kteří vlastně úzkostlivě lpí na zachování toho svého ekonomického potenciálu.Osobně jsem přesvědčen, že přijetí Unie šipkových organizací s členskou základnou kterou deklaruje, by neohrozilo funkčnost žádného sportovního svazu v podmínkách ČSTV.

*Kudy vede cesta mezi řádné členy. Přes důslednější lobování?

Zcela jednoznačně. Jestli si dobře vzpomínám, na minulé VH už byly šipky k přijetí hodně blízko. A já byl přesvědčený, že to v letošním roce vyjde. Koneckonců i výkonný výbor se ztotožnil s tím, že Unie vyhovuje všem podmínkám a pravidlům, že její přijetí nikoho a nic neohrozí a přijetí valné hromadě doporučil. Tam však delegáti rozhodli jinak. Patrně především v souvislosti s určitým schodkem, který nebyl ze strany ČSTV ve financování svazů v roce 2005 vykryt. To možná byl hlavní důvod, který vlastně všechno vrátil o patro níž… Možná se mnozí zalekli členské základny, byť jsme i v písemném dokumentu VV uváděli, že registrovaných členů na bázi občanských sdružení je řádově tři tisíce. Počet členů je totiž dominantním kriteriem při rozdělování financí. Všichni členové vědí, že v prvním a druhém roce členství jde o rozběhový příspěvek, ve třetím roce je to 50% a až ve čtvrtém roce řádného členství nabíhá standardní financování, stejné jako u ostatních svazů. Cesta dál vede podle mne přes trpělivé vysvětlování, byť pochopitelně zase bez záruky…

*Paní ministryně Buzková se nechala slyšet, že si dokáže představit financování sportu v naší republice i bez Sazky a ČSTV. Pro UŠO, která několik let marně usiluje o přijetí, je to docela zajímavá teze, nemyslíte?

Podle mne byla paní Buzková špatně informována a s největší pravděpodobností onen pořad v televizi nepatřil k těm, kde by byla v plné formě. To co tam prohlásila, že by financování mohlo probíhat ze stáních zdrojů přímo a výhradně přes sportovní svazy je nesmyslné, protože prostředí sportu je daleko členitější. Takhle jdou rozdělovat peníze ze státního rozpočtu, které už v současné době jsou přísně účelové, mají přesné pojmenování, nejdou rozdělit jiným způsobem než bylo ministerstvem určeno. I tak bohužel tyto peníze nekončí vždy u konkrétních sportovců ve sportovních klubech.

*Ale nyní drží 72 svazů pevně v rukách jakýkoliv další rozvoj ČSTV. Nebo ne?

Ano, ale to se zase vracíme k problému co s tím. Je to o osvětě, je to o komunikaci, je to o přesvědčování, stejně jako spousta jiných věcí v jiných oblastech lidské činnosti. Pokud jako člověk nepřesvědčím o tom co chci ostatní, je to problém a je to špatný. Ale já opravdu nevidím žádnou bariéru. Pokud se třeba přesně vyčíslí, jak by přijetí Unie ovlivnilo rozdělování společných zdrojů a jak by se to konkrétně dotklo jednotlivých svazů...

*ČSTV má půldruhého miliónu členů. Dá se to vůbec nějak vyčíslit?

Ale ano, na to existují konkrétní vzorce a výpočty. Ukážu vám to na jiném, ale podobném příkladě. Tělovýchovné jednoty a sportovní kluby také mají finanční nedostatek a zajištění jejich činnosti je rovněž vícezdrojové. My jsme spočítali, že podíl ČSTV činí v celorepublikovém průměru jen něco kolem 8% až 10% z jejich celkového rozpočtu. Takže pokud někdo říká, že je nyní díky Sazce ohrožen sport v České republice, tak jsou to nesmysly, protože se opravdu jedná o tak "malý", avšak určitě významný příspěvek.

*Nechme nyní peníze stranou. Vážně si myslíte, že existuje šance ovlivnit často silně subjektivní názor delegátů jednotlivých svazů, kteří rozhodují o tom, který sport bude do ČSTV přijat a který ne?

Že je každý zahleděn do toho svého vlastního sportu to chápu, nicméně ČSTV je rodina sportovních svazů, v níž by měly existovat, a také existují, vztahy na základě nějakého vzájemného respektu a vnímání práv těch druhých. Musí být jedno jestli je to půl milionový Českomoravský fotbalový svaz nebo dvěstě členný svaz bobistů a skeletonistů. Vždy jde o svébytné odvětví a neměl by si nikdo myslet, že jen to jeho je to jediné a bránit všemu ostatnímu jen proto, aby on sám neutrpěl nějakou ujmu. Pokud se podaří prosadit toto vnímání členství a zároveň vytvořit atmosféru porozumění a spolupráce, tak to pak nahraje i větší otevřenosti.

*Myslíte si, že se toho dožijeme? Naše společnost je nastavena spíš na model individualismu, setkáváme se spíš s arogancí než pokorou, vzájemný respekt se příliš nenosí…

Já osobně také respektuji individualitu a odpovědnost jednotlivce za sebe sama. Nicméně v těchto věcech obecných sázím na vzájemné vnímání se a na solidaritu a spolupráci. Určitě bych neházel flintu do žita. Chápu, že žádat o členství už pošesté není nic povzbudivého a že jak se říká "stokrát nic umořilo osla". Rozumím také tomu, že se ten původní elán a snaha utlumuje, ale od toho máte zvolené funkcionáře, aby se utlumit nenechali a bojovali dál.

(cl)