Srandičky - z tisku 2007

24.12.2007 - Deník (per)

Vánoční atmosféra je možno tušit i za zdmi ostravských žalářů

Ostrava - Na snídani kakao, vánočka a ovoce, na oběd krupicová kaše a na večeři hrachová polévka a smažený vepřový řízek s bramborovým salátem. Takové menu bude doprovázet Štědrý den, který prožijí odsouzení ve věznici v Ostravě-Heřmanicích, kde si své tresty odpykává 728 osob.

Někteří odsouzených však prožijí Vánoce v rodinném kruhu. Za vzorné chování dostali dovolenku. Dva z nich odjíždějí před Štědrým dnem, další dva před Silvestrem.

Na zbývající trestance čeká bohatý vánoční program. „Tuto sobotu se uskuteční turnaj ve stolním tenise, na Štěpána velký šachový turnaj. V sobotu 29. prosince pak změří odsouzení své znalosti ve vědomostním kvízu a nové scénky předvedou členové dramatického kroužku. Na Nový rok se odsouzení zúčastní tradičního turnaje v šipkách,“ řekl mluvčí heřmanického vězení Vlastimil Nohejl.

Podobný vánoční scénář přichystalo i vedení ostravské vazební věznice, kde pobývá 470 osob. Zájemci se mohou přihlásit do turnajů v šipkách, stolním tenise nebo kulečníku. Sledovat mohou DVD s klasickými českými filmy a pohádkami.

„Na ubytovně odsouzených nebude chybět tradičná vánoční výzdoba, vánoční stromeček a dokonce ani vánoční cukroví, které upekly odsouzené ženy v kroužku vaření. Menší dárky pro své blízké si mohly vězněné osoby nakoupit v místní kantýně,“ řekla mluvčí vazební věznice Marie Bílková.

„Štědrovečerní večeře se nijak neliší od klasické štědrovečerní večeře za zdmi věznice. Pro všechny je připravena hrachová polévka, rybí filé, bramborový salát a balíček se sladkostmi,“ dodala Bílková.

Vánoce v kruhu nejbližších prožije deset odsouzených, kterým ředitel káznice udělil mimořádnou dovolenku.

07.07.2007 - Valašský deník (Jan Patkoš)

O vítězi hrachovských olympijských her rozhodly šipky

HRACHOVEC - Olympiáda, jakou jen tak neuvidíte, se uskutečnila ve čtvrtek dne 28.června v Hrachovci.

Ve zdejším sportovním areálu se odehrál v pořadí již sedmý ročník Hrachoveckých olympijských her. Na sportovištích se družstva, která reprezentovala jednotlivé části osady a přilehlé lokality, utkala v minikopané, nohejbalu, šipkách, volejbale, pétanque a kroketu. Novou disciplínou byl letos bikros, při kterém měli závodníci kroužit po zhruba kilometrové trati půl hodiny plus jedno kolo.

„Nakonec se jelo pouze pět kol, protože trať byla skutečně náročná,“ uvedl účastník Hrachoveckých olympijských her Vlastimil Navrátil. Hrachovecká olympiáda se tradičně koná pod stylovou replikou olympijského ohně uprostřed stanového a občerstvovacího centra ve sportovním areálu. Chybět nemohla samozřejmě ani vlajka s pěti olympijskými kruhy.

Pochodeň přitom bývá každým rokem zažehnuta hned ráno u skály, která je nejvyšším bodem v této části Valašského Meziříčí. Zástupci jednotlivých družstev s ní vždy běží přes celou vesnici až do sportovního areálu a pochodeň si předávají na hranici svého území. Letošní hry vyhrál tým Štěpánova. Stejný počet bodů sice mělo družstvo Králíkáren, o vítězi nakonec rozhodl lepší výkon v šipkách.

21.06.2007 - Deník (Red Zah, ČTK)

Objevena nejstarší známá oběť střelné zbraně

PERU - Na hřbitově poblíž peruánské Limy našli archeologové ostatky, které zřejmě patří jednomu z prvních obyvatel amerického kontinentu, jehož zabila střelná zbraň.

Prostřelená lebka byla mezi tělesnými ostatky asi 70 obyvatel Incké říše, kteří zahynuli pravděpodobně při obléhání Limy oddíly španělského dobyvatele Fanciska Pizarra v létě 1536.

Forenzní odborníci v lebce našli částice kovu pocházejícího z kulky.

Nečekaný objev

"Evropané možná už předtím zabili další Inky a jiné místní obyvatele, ale toto je zatím nejstarší známý ostatek zastřeleného člověka. Nic podobného jsme nečekali," cituje list The Washington Post peruánského archeologa Guillerma Cocka, který platí za jednoho z největších expertů na vykopávky v Andách.

"Když jsme spatřili lebku s kulatým otvorem po kulce, domnívali jsme se, že byla asi prostřelena při nedávné náhodné palbě poblíž pohřebiště," přiznal Rock, že si zpočátku závažnost tohoto objevu plně neuvědomovali.

Ředitel forenzního ústavu z amerického Connecticutu Al Harper řekl, že nejdřív jeho spolupracovníci vyloučili jiné možné důvody porušení lebky - například kamenem z praku nebo šipkou.

"Věděli jsme, že šance na to, že v lebce najdeme zbytky kovu, je jedna k milionu," sdělil. Kovové zlomky jsou prý z náboje do muškety, tedy ze zbraně, která se v Evropě začala používat na začátku 16. století.

Inkové proti Španělům (a proti místním)

Archeologové se domnívají, že mrtvý patřil ke skupině Inků, kteří se v roce 1536 podíleli na obléhání Limy, ale dostali se do konfliktu se Španěly.

Nález dosvědčuje, že těla mrtvých byla pohřbena ve spěchu do mělkých hrobů a nebyla po inckém způsobu zabalena a položena do země hlavou k východu.

"Některá z těl nesou stopy mimořádného násilí. Ti lidé byli posekáni, roztrháni i pobodáni pravděpodobně železnými zbraněmi. Někteří mají těžká zranění hlavy," řekl Cock

Zdůraznil, že mnohá zranění byla způsobena domorodými zbraněmi, což by mohlo znamenat, že se conquistadoři těšili pravděpodobně i značné podpoře místního obyvatelstva, což dobové písemné záznamy nezmiňují.

Španělé o tom pomlčeli, aby sklidili všechnu slávu sami, domnívá se peruánský archeolog.

Další ostatky nalezené na pohřebišti patří ženám a dětem, ale nenesou stopy násilí. Archeologové, kteří budou teprve určovat příčiny smrti, se domnívají, že tito lidé zřejmě zemřeli na nákazu nemocemi, jež Španělé do Jižní Ameriky zavlekli.

04.06.2007 - Vyškovský deník (Petra Cidlinská)

I takto nebezpečně může zapalovač vypadat. Foto: DENÍK/Petra Cidlinská

Skřivánek: Zapalovačů bych chtěl mít co nejvíce

ROUSÍNOV - Zapalovače všech možných tvarů a barev učarovaly šestadvacetiletému Lukáši Skřivánkovi z Rousínova. Na svém kontě jich má něco přes šestnáct set.

Jako člen klubu sběratelů kuriozit se proto může pyšnit hned třetí největší oficiální sbírkou zapalovačů v republice. Se sbíráním přitom začal už v dětství.

Ač je sám kuřák, s jeho první cigaretou to vůbec nesouviselo. „Zapalovače sbírám zhruba od svých osmi let. Dostalo se mi tehdy do rukou čtyři pět kousků a zalíbily se mi natolik, že jsem je začal střádat,“ vzpomíná Lukáš Skřivánek.

Nejdříve se k němu dostávaly spíš ty obyčejné. „Potom jsem začal od známých či příbuzných dostávat i starší kousky. Ten vůbec nejstarší pochází asi tak z roku devatenáct set třicet. Od koho přesně jsem jej ale získal, to už si nepamatuji. Chtěl jsem si dělat záznamy, bohužel už je toho ale moc,“ říká sběratel. Jeho poklady mu totiž v tuto chvíli zabírají čtyři plné skříně. „Navíc jich mám ještě asi tři krabice, opravdu už je není kam dávat,“ přiznává Skřivánek.

Novými kousky ale určitě nepohrdne. „Správně se říká, že sběratel by exempláře neměl kupovat. Já ale toto pravidlo porušuji, koupím si třeba pět různobarevných zapalovačů s logem firmy, protože třeba vím, že už se na to místo nikdy nedostanu,“ pokračuje muž, který se živí jako kuchař. Jeho srdci nejbližší je přitom hned první sběratelský úlovek. „Je modrý a kulatý, a i když už je trochu zašedlý a opálený, pořád si ho pamatuji,“ dodává Skřivánek.

Pod stromečkem či k narozeninám tak už jiné dárky ani neočekává. Ve své rodině má pro svou vášeň totiž stoprocentní podporu. „Taťka sbírá pohlednice, má jich asi sedm tisíc. Já sám jsem dřív sbíral plechovky, klíče a všechno možné. Teď už jsem zůstal čistě jen u zapalovačů,“ doplňuje sběratel.

Nové kousky ale podle jeho slov nyní přibývají jen pomalu. „V Rousínově i okolí už o mě lidé vědí, ale kolikrát se mi stane, že mi třeba známí donesou obyčejné zapalovače, které už mám. Ty starší, benziňáky, zase málokdo chce dávat z ruky, ale občas se na mě štěstí přece jen usměje,“ vysvětluje Skřivánek.

Ve sbírce má navíc i zapalovače s ciziny. „Poštěstilo se mi, že mám z každé evropské země jeden zapalovač. Můj zaměstnavatel mi jej dovezl také z Indie. Byl i v Africe, tam ale žádný nemohl sehnat, zapalovače tam bohužel nemají,“ kroutí hlavou sběratel. Jeho cíl je přitom jasný. „Zapalovačů chci mít co nejvíc a chci je sbírat, dokud to půjde. Klidně bych jich chtěl mít i přes deset tisíc,“ zasní se Skřivánek.

Na rekord si však přitom troufá i v jiné oblasti. „Chtěl jsem zkusit, jak dlouho bych vydržel házet v kuse šipky. Rád si je zahraju a myslím, že více než den bych to určitě vydržel,“ odhaduje muž.

Náhodné není ani to, že se jeho koníčky váží právě k hospodské atmosféře. „Není se ani čemu divit, že k tomu mám blízko, vždyť hned vedle jedné hospody bydlím,“ usmívá se Skřivánek.

15.05.2007 - Strakonický deník (Klára Alešová)

Šipky si zahráli František Pechlát a Jan Zeman (vlevo) Foto: DENÍK/Klára Alešová

I s osmdesátkou na krku chtějí žít lidé aktivně

VODŇANY - Sociální pracovnice pomalu nestačí seniorům vymýšlet program na volný čas

Na „družbu“ přijeli včera za obyvateli místního domu s pečovatelskou službou (DPS) senioři z podobného zařízení ve Strakonicích. Vyměnili si své zkušenosti, postěžovali na zdraví a došlo také na sport a písničku při harmonice.

„Život se musí žít. Nemám rád ty, co neustále fňukají, že je něco bolí, že jim nechutná jíst a nic je nebaví a neustále leží a dívají se do stropu. Já mám stále co dělat,“ říká s elánem dvaaosmdesátiletý Jan Zeman z DPS ve Vodňanech.

V zařízení je prý rád a život tady ho baví. Každý týden chodí na cvičení, ping – pong, jako za mlada vyráží na výlety a ještě stihne kdekomu ze sousedů pomoci s drobnými opravami v domácnosti.

„V domě s pečovatelskou službou žije osmatřicet lidí, ale ne každý se chce do aktivit zapojit. Je nás tu tak sedm, co se pravidelně scházíme a něco děláme. Většina jsou ženy a já mezi nimi vždy pookřeji,“ říká s úsměvem Jan Zeman.

„Jsem z vesnice, kde jsme měli hospodářství a byla jsem zvyklá celý život něco dělat. Když jsem přišla do penzionu, nebylo téměř co podniknout a to mi scházelo. Pak přišla paní Davidová, která se nám stará o využití volného času a hned je to o něčem jiném. Najednou je spousta akcí a stále co dělat,“ pochvaluje si další z obyvatel šestasedmdesátiletá Marie Kubešová. Ta o sobě říká, že kdyby na světě byla do sta let, má stále co dělat. „Člověk se musí hýbat. Já mám už druhý kardiostimulátor, ale stále jezdím na kole a chodím na výlety a jsem jinak fit,“ dodává.

„Podobná setkání a aktivní zapojení seniorů do života jsou velmi důležitá. Je to taková sociální integrace vrstevníků,“ říká instruktorka sociální péče Daniela Davidová. Senioři si podle ní mohou popovídat nejen o stejných poměrech na DPS, ale dozvědí se i nové informace o tom, jak to funguje v jiném zařízení.

O tom, že jsou i starší lidé lační po nových informacích, svědčí i návštěvy obyvatel DPS v internetové kavárně. „Je to takové příjemné posezení u vína nebo kávy, při kterém si mohou lidé vyhledat kam pojedeme na výlet. Někdy zadáme určité téma. Například vyhledat místo, kde kdo žil nebo kde pracoval a podobně,“ dodala Davidová.

04.05.2007 - Deník (Michal Pavec, Tomáš Netočný, Petr Protivánek)

Mrtví v Lucerně: Lidské ostatky místo popu

Výstava Bodies v pražské Lucerně Foto: Ondřej Besperát

Nahlédněte do zákulisí kontroverzní výstavy

Praha - Svůj život strávili v Číně. Dnes jejich vypreparovaná těla putují po celém světě a předstírají, že hrají basketbal, fotbal nebo šipky.

Řeč je o výstavě Bodies... The Exhibition, která dorazila do Prahy a v sobotu otevře své expozice návštěvníkům. V secesní atmosféře Velkého sálu pražské Lucerny, patřící spíše popovým stálicím a tradičním plesům, je k vidění svět lidského těla, který ve velmi neobvyklých aranžích přichystal se svým týmem americký profesor biologie Roy Glover.

Na mtvých tělech není nic urážlivého, tvrdí profesor

Od roku 2004, kdy se výstava poprvé rozjela po světě, sklidila řadu pozitivních, ale i velmi negativních ohlasů - od obyčejných návštěvníků i odborné veřejnosti. "Samozřejmě, pokud děláte něco, co je takzvaně na hraně, vytváří to tlak a kontroverzi. Jsou pochopitelně lidé, kteří tvrdí, že tělo má být pohřbené," řekl Glover deníku Aktuálně.cz.

Medicínský ředitel výstavy ale zároveň tvrdě hájí myšlenku otevřeně ukazovat lidské tělo. "Nevidím na tom nic urážlivého. Tělo pomáhá lidem učit se a pochopit. My je zveme, aby přišli a myslíme si, že to pro ně bude užitečné," shrnuje důvody, proč by lidé měli výstavu vidět.

Výstava nabízí několik okruhů. Návštěvník začíná u kosterního systému, prochází oblastí svalů, nahlédnout může do koloběhu krve a končí u centrálního nervového systému. To vše díky speciální konzervační metodě zvané plastinace, která umožňuje uchovávat těla i oddělené orgány.

Neznámá vypůjčená těla

Pro řadu lidí může být návštěva pražské Lucerny bizarní podívanou. Exponáty ukazující vnitřní výbavu lidského těla totiž pouze nestojí či neleží, ale servírují tenisovou raketou, vrhají se za volejbalovým míčem či dumají nad smyslem života s rozříznutou lebkou.

A jen velmi těžko lze odhadnout, kým v životě mrtví lidé doopravdy byli, jaký žili život a zda vůbec někdy drželi v ruce míč či raketu. Všechny preparáty pocházejí z dalianské univerzity v Číně. "Jsou to osoby, které zemřely přirozenou smrtí, ale neměly žádné příbuzné," tvrdí Glover, žádný věrohodný dokument však nepředkládá.

Jisté však je, že tito lidé nedali před smrtí souhlas s využitím svého těla ke komerčním účelům. Vstupenka na výstavu stojí 349 korun a organizátoři výstavy si velký sál Lucerny pronajali na půl roku. Očekávají totiž, že expozici budou chít vidět stovky tisíc návštěvníků, podobně jako tomu bylo na jiných místech ve světě.

Glover tuto skutečnost připouští, ale zároveň upozorňuje, že vše je po legislativní stránce zcela v pořádku. "Lékařské školy, od nichž těla dostáváme, jsou našimi partnery. Oni připravují těla a my platíme za jejich využití. Mezinárodní i domácí práva nám tento proces umožňují." Glover také zdůraznil, že těla jeho společnosti nepatří a po skončení výstav je univerzitám vrátí.

Kuřáci uvidí své plíce, pijáci játra

Pražská výstava si také klade za cíl, aby lidé začali více přemýšlet o svém zdraví. Varovným prstem ukazuje především na kuřáky a pijáky alkoholu. Ti mohou ve vitrínce porovnat rozdíl mezi zdravými plícemi a orgánem dotčeným cigaretami. A nad vším bdí tučně vytištěná výzva "Nechte své cigarety zde a přestaňte s kouřením". Lidé s oblibou holdující alkoholu si zase mohou prohlédnout, jak vypadají játra postižená cirhózou.

Gloverova výstava ale rozhodně není jedinou svého druhu. Komerční vystavování lidských těl má dvanáctiletou tradici. Speciálně upravené a naaranžované exponáty představil poprvé roku 1995 v japonském Tokiu duchovní otec plastinační metody Gunther von Hagens.

Specifický způsob preparace těl, při níž vodu a tuk nahrazuje plastická hmota, používají také lékařské fakulty pro vědecké účely, ale jde o velmi nákladnou metodu a například na českých lékařských fakultách je k vidění jen zřídka.