Srandičky - z tisku 2002

23.12.2002 - MF (Hanuš Hanslík)

Vánoce ve věznicích: svatba nebo turnaje

Místo kapra budou mít řízek, přípitek nahradí sport a jako dárek dostanou ovoce. Tak stráví vánoční svátky lidé v českých věznicích. V jedné z nich však byla i svatba.

Praha, Mírov - Za zdmi mírovské pevnosti, nejstřeženější české věznice, zaznělo na počátku víkendu krátce po sobě dvakrát "Ano". Byla tu předvánoční svatba. Návštěvní místnost věznice se na několik minut změnila v obřadní síň. Na svatbě nebyli žádní příbuzní. Za svědky šli dva místní dozorci. Podobná svatba se tu koná přibližně jednou za rok. "Kvůli bezpečnosti jde dovnitř zpravidla jen nevěsta," vysvětlila mluvčí věznice Magda Petříková ČTK, proč i takovou událost provázejí mimořádná opatření. Vánoce začaly svatbou pro muže odsouzeného na osm a půl roku a jeho přítelkyni. Ze svatby nebudou mít jediný snímek, fotografovat ani natáčet se totiž nesmělo. Slavnostní hostina byla jen krátká. Nevěsta přinesla zákusky a chlebíčky. S manželem si připila jen nealkoholickým nápojem. Po této hostině však musela pevnost zase opustit. Vánoce budou manželé trávit sami.

Ve věznicích se slaví také sportovními turnaji. Důkladně se na vánoční svátky připravují vězni i zaměstnanci káznice ve Vinařicích nedaleko Kladna. Bude se tu konat několik různých turnajů. Vánoce pro vinařické vězně začnou stejně jako pro většinu českých trestanců. Na Štědrý den je čeká slavnostní menu: smažený vepřový řízek s bramborami a okurkou. Navíc dostanou balíček s ovocem. Několik desítek vězňů se přihlásilo do turnajů ve vzpírání, nohejbalu a šipkách. Připraven je také například vědomostní kvíz. "Do vědomostní soutěže se přihlásilo patnáct vězňů," informoval o přípravách mluvčí káznice Luboš Beránek. Vítězství ve zmíněných soutěžích může být pro trestance velmi cenným vánočním dárkem. Ti nejlepší totiž dostanou od vedení věznice návrh na kázeňskou odměnu. A tu bere v úvahu soud, když rozhoduje o možnosti prominout vězni zbytek trestu.

Hlavně žádný alkohol. Vězni se každoročně pokoušejí před koncem roku získat jakýkoliv alkohol. Buď jim ho zkoušejí propašovat příbuzní, nebo ho sami nejrůznějšími způsoby vyrábějí z dostupných potravin. Většinou však takové pokusy dozorci odhalí. Vánoční svátky pro vězně v takových případech nekončí odměnou, ale dalším trestem.

10.08.2002 - MF (Jiří Tůma)

Datum vzniku hradu posunuje i nález věže, říká archeoložka

Pardubice - Novodobý archeologický výzkum začal na Kunětické hoře už v roce 1984. Archeologové nejdříve zkoumali vnitřní palácové nádvoří. Zjistili, že původní hrad nebyl při přestavbě, kterou provedli pánové z Pernštejna, zcela zničen. Z hradu, který lze datovat ještě jako předhusitský, divišovský hrad, byly při přestavbě některé části zachovány. „V roce 1990 se průzkum přesunul i do dalších částí hradu, především do takzvaného Jurkovičova traktu. Zde jsme objevili fragment válcové věže, která každopádně náleží časově do 14. století. Od roku 1996 probíhá další výzkum, když pozornost věnujeme především hradebnímu systému. I když jeho hlavními staviteli byli Pernštejnové, opět jsme zjistili, že navazovali na starší, předhusitské opevnění,“ řekla Julie Šulcová z pardubického památkového ústavu.

Kunětická hora však byla osídlena již daleko dříve...

Tím, jak je hora situována, byla atraktivním místem už pro pravěké obyvatele zdejší krajiny. Ovšem dnes již nelze říci, zda tu bylo opevněné sídlo nebo jak místo vypadalo, protože další osídlení většinu stop smazalo. I nedaleká lokalita zvaná Hrubešova louka je v evropském kontextu velmi ceněným místem, protože tam pravděpodobně bylo jedno z výrobních center laténských žernovů, tedy mlýnských kamenů.

Co nejzajímavějšího jste letos na hradě objevili?

Odkryli jsme jedno z původních zadláždění v prostoru příkopu mezi druhou a třetí hradní branou. Zachoval se z kamene vyskládaný žlábek, který odváděl vodu z tehdejší silnice. Zachytili jsme pilíř, na který dopadala část padacího mostu, o kterém jsme si mysleli, že se již nezachoval. Dále jsme našli skleněné terčíky, které vyplňovaly okna ve věži. Podle zbytků kachlů lze soudit, že ve věži byla kamna. Zajímavé jsou i nástroje a šipky, jejichž tvar se objevil už ve 13. století.

Na kterých místech budete provádět vykopávky příští rok?

Chceme prozkoumat dva sklepy, které náležely k hospodářským budovám v areálu u studny. Dále budeme pokračovat ve výzkumech hradebního systému. Chceme zažádat o grant na zdokumentování příkopu před hradem a ústupové cesty v jihovýchodní části areálu.

09.08.2002 - MF (Petra Kosová)

Velhartický hrad ožije Hejtmanským glejtem

Víkend v duchu středověku mohou zažít zítra a pozítří návštěvníci šumavského hradu Velhartice. Areál zaplní rytíři, kupci, krčmáři, potulní muzikanti a draví ptáci.

Velhartice - Akce s názvem Hejtmanský glejt potrvá v sobotu i neděli od 9 do 18 hodin. „Ve Velharticích pořádáme glejt už podruhé a rádi bychom pokračovali. Chceme zpestřit prohlídku, ale nejen jedním šermířským vystoupením. Náš program je mnohem rozsáhlejší,“ slibuje Hynek Kolář z pořádající Společnosti Tercie. Kromě soubojů a koncertů středověké hudby, které se budou zhruba čtyřikrát za den opakovat, tvoří nabídku především středověké hry a nejrůznější řemeslné dílny. Hry zaujmou nejspíš vedle dětí i dospělé. „Lidé si mohou zkusit střílet z praku na maketu hradu, kterému po zásahu padají věže. K dispozici budou středověké kuželky v barvách rytířů a také středověké šipky,“ vypočítává Kolář. V dílnách se bude zpracovávat dřevo nebo kůže a razit mince. „Postavíme například repliku středověkého rytířského stanu. V dalším stanu písař předvede psaní glejtů, jinde bude výrobna kuší a možná i střelnice,“ říká organizátor. Návštěvníci hradu uvidí ještě například ražbu napodobeniny pražského groše, šití kožených měšců, výrobu středověkých píšťalek či ukázky malby heraldických štítů. „V krčmě si diváci mohou posedět, dát něco k jídlu nebo popíjet medovinu,“ nabízí Kolář. Nad Velhartickým hradem budou kroužit krahujci, poštolky a rarohové. „Mláďata i zkušené dravé ptáky přiveze sokolník z Olomouce,“ vysvětluje Hynek Kolář. Velhartická památka vznikla na přelomu 13. a 14. století. Kromě zříceniny starého gotického paláce, věže Putny či mohutného kamenného mostu se čtyřmi lomenými oblouky najdou návštěvníci v areálu dále budovu pivovaru či zbytky hospodářských objektů. Vznik hradu mají na svědomí Buškové z Velhartic a jeho posledními majiteli byli Windischgrätzové. Teď jej spravuje Památkový ústav v Plzni. Pokud nebude rodině na výletě návštěva hradu stačit, může se porozhlédnout po dalších velhartických atrakcích. Patří mezi ně například bývalá chata herce Jana Wericha, tvrz Čechrov či rozhledna Svatobor.

30.07.2002 - SME (tasr)

Hranolčeky mu neuškodili už 40 rokov

Brit Geoffrey Smith je vo veku 74 rokov čulý a zdravý aj napriek tomu, že v priebehu uplynulých 40 rokoch má za sebou 14-tisíc porcií nezdravých vyprážaných rýb so zemiakovými hranolčekmi, ktoré konzumuje pravidelne každý večer. Otec piatich detí začal pojedať svoj obľúbený pokrm pravidelne ako tridsiatnik, keď sa zaradil do partie vrhačov šípok v miestnom pube. Každý deň absolvuje Smith 23-kilometrovú trasu autom do reštaurácie, kde si kúpi svoju pravidelnú porciu. Za posledných 40 rokov sa zmenilo len to, že v Kingfisher Restaurant balia jedlo z hygienických dôvodov namiesto tradičných novín do polystyrénu.

10.07.2002 - MF (čen)

Exhibicionistům se hodí také golf, šipky nebo kulečník

Londýn, Praha - Obnažování se na veřejnosti je v módě, na ostrovech zasahuje od mítinků politických stran přes golfové British Open (pět exhibicionistů při jednom ročníku najednou) až po mistrovství světa v házení šipek. Internetová stránka BBC Sport Online dokonce přinesla seznam deseti nejpopulárnějších sportovních striptýzů. Z nich vybíráme: Duben 1974, ragby Anglie - Francie. První známý případ striptéra při velkém sportovním podniku. Snímky pětadvacetiletého Australana, jemuž policisté zakrývají citlivé místo přilbou, obletěly svět. Leden 1982, ragby Anglie - Austrálie. Podle BBC nejznámější scéna. Pět minut slávy zažila čtyřiadvacetiletá asistentka z knihkupectví, jež údajně na pozdějších vystoupeních v televizních show vydělala osm tisíc liber. Červenec 1997, golfové British Open. Poctu vycházející hvězdě Tigeru Woodsovi připravila žena, která před ním obnažila tělo, pomalované tygřími pruhy. 1999, kulečníkový turnaj Benson and Hedges. Na scéně opět dívka, tentokrát při finále kulečníkových mistrů. Veterán Steve Davis přesto udržel koncentraci a získal další titul. Leden 2000, národní mistrovství v kuželkách. "Kuželky mají pověst nudné hry, a tak jsem se je snažila oživit. Stejně jsem odcházela ze zaměstnání, takže jsem neměla co ztratit," řekla aktérka striptýzu, dvaadvacetiletá číšnice, která proběhla kolem dráhy a vlepila polibek světové jedničce Davidu Gourlayovi.

06.06.2002 - MF

Klub předplatitelů MF DNES

Milí předplatitelé, i v červnu pro jsme pro vás v Klubu předplatitelů připravili soutěž o zajímavé ceny. V minulém měsíci jsme odměnili videokazetami a audiokazetami deset z vás, kteří správně odpověděli na naše otázky týkající se úspěšného českého filmu Tmavomodrý svět. Správné odpovědi byly: režisérem filmu Tmavomodrý svět je Jan Svěrák, scénář napsal Zdeněk Svěrák a hlavní roli pilota Františka Slámy ztvárnil herec Ondřej Vetchý. Film získal celkem 5 Českých lvů (nejlepší režie, nejlepší kamera, nejlepší střih, nejlepší hudba a divácky nejúspěšnější film). Soutěž pro tento měsíc se bude týkat blížících se prázdnin. Všichni, kteří nám do 20. června 2002 pošlou tip na dovolenou, prázdninový výlet nebo jinou prázdninovou akci, od nás obdrží dárek. Pět nejrychlejších od nás získá terč se šipkami a ostatní pak obdrží tričko a tašku přes rameno MF DNES - tedy dárky, které jistě ve svém prázdninovém volnu užijete. Vaše tipy zasílejte na adresu: MAFRA, a. s., obchodní zastoupení Střední Čechy, Na Příkopě 31, 111 21 Praha 1, na e-mail: lucie.sandova@mafra.cz nebo na faxové číslo: 02 / 2206 4175. Těšíme se na vaše letní inspirace a na shledanou u již opravdu letního sloupku Klubu předplatitelů.

20.05.2002 - MF

Přestávka

Šipky ve školních třídách - to už není nic nového. Psychologové a pedagogové však varují: brzy si žáci začnou do škol nosit mnohem nebezpečnější věci, které mohou opravdu vážně ublížit.

16.04.2002 - MF

Šipky

Zdeněk Kopecký z Ouběnic se stal vítězem šipkového turnaje, který o víkendu za účasti 18 soutěžících proběhl v pohostinství na Chmelnici ve Svatém Poli. Na druhém po devítihodinovém maratonu bojů skončil Rostislav Čepelák z Dalekých Dušník, třetí příčku obsadil mladší bratr vítěze Stanislav Kopecký, jenž v souboji o bronz zdolal Tomáše Ryčla z Dalekých Dušník. Obhájce loňského prvenství Jan Hájek z Druhlic, přezdívaný Jenda, uvízl v opravném pavouku již ve druhém kole. Vítěz turnaje získal putovní pohár, šišku salámu Poličan a láhev sektu.

12.04.2002 - MF (kuk)

Party v pyžamech opět Na zámecké

Kolín - Tradiční Pyžam party se odehraje zítra v sále kolínského Domu dětí a mládeže Na Zámecké. Účastníci, kteří se dostaví v nočním úboru, zaplatí sedmdesát korun, ostatní mají vstupné o třicet korun dražší. Kromě muziky orchestru Bumerang připravili pořadatelé z Taneční školy Matiáš i překvapení v podobě půlnočního dámského striptýzu. Programovou novinkou je šipkový "sranda - match", jehož hlavní cenu - tričko Norci Kolín - si šťastný výherce bude moci stáhnout přímo z těla striptérky. Pokud vyhraje žena, slibuje na plakátech své vlastní tělo hlavní organizátor Libor Matiáš.

30.03.2002 - MF (Milada Prokopová)

Němci míří na Velikonoce

Zatímco Jizerské hory už se zimou končí, Krkonoše hlásí: Plno

Němečtí turisté vyprodali hotely a penziony v Krkonoších, hraniční přechody jsou ucpané.

Liberecký kraj - Ve dvou proudech včera odbavovali celníci na hraničním přechodu v Hrádku nad Nisou turisty z Německa. "Od rána je tu fronta až z Polska," řekl krátce před polednem pracovník celnice. "Kolem desáté jedeme na dva pruhy a i tak odhaduji čekání nejméně na hodinu. A stále to sílí." Podle něj do Čech míří převážně Němci. "Na autech mají lyže a jedou hlavně do Harrachova. Řada z nich tu má ještě zaplacený pobyt," dodal. Podle celníků bude nápor pokračovat ještě v sobotu. V Liberci ani v Jablonci se ještě odpoledne nápor velikonočních turistů neprojevil. "Zatím nikde problémy nejsou," informovala tisková mluvčí liberecké policie Vlasta Suchánková. "Máme hlášené tři dopravní nehody na okraji Liberce. Ulice jsou zatím průjezdné bez čekání." Zatímco hotely a penziony v Jizerských horách mají lidí méně, v Krkonoších si na malou návštěvnost nestěžují. "Přestože se na Špičáku ještě lyžuje, máme plno asi z poloviny. Jsou tu Češi i Němci," přiznal číšník hotelu Maxov v Dolním Maxově. Majitel hotelu Zátiší v Bedřichově Jiří Chadima tvrdí: "Velikonoce bývají už tradičně slabé. Letos to je stejné - sněhu málo, hodí se jen na běžky a ještě je to nebezpečné." Hotel má sice plno, ale hlavně díky turnaji v elektrických šipkách. Řešíme tak slabý konec sezony už několikátým rokem." Plno nemá ani hotel Kořínek v Příchovicích, ale ne z důvodů nezájmu. "Od druhého dubna rekonstruujeme topení, a tak jsme mohli ubytovat lidi jen na Velikonoce. Němci měli zájem o delší pobyt, proto jsme je museli odmítnout," řekla recepční příchovického hotelu Ludmila Petříčková. "Je to škoda, protože sněhu na běžky je dost." V Krkonoších je sněhu dost a podle majitelů chat a penzionů krásné počasí přitáhne ještě další návštěvníky. "Lyžuje se, a tak máme plno. Asi dvacet procent jsou Češi a zbytek většinou Němci. Ti k nám jezdí hlavně přes cestovní kanceláře na objednané týdenní pobyty. Češi naopak přijíždějí většinou na poslední chvíli," vysvětlila recepční hotelu Harrachovka v Harrachově Petra Vaňková. "Na Velikonoce máme úplně plno," nechal se slyšet majitel krkonošské Chaty Dvoračky Milan Starý. "Je tu přes metr sněhu a sluníčko, takže máme ideální podmínky." Podle slov pracovníka harrachovského Městského informačního střediska Miroslava Čermáka je v tomto horském středisku těsně před svátky víc lidí než jindy o víkendu. "Ale ještě by se tu nějaká místa našla," dodal. "Počítáme, že ještě lidé dorazí zítra a pozítří. Přiláká je krásné počasí."

23.03.2002 - MF (Ludmila Mlsová)

Ámos je z Českých Budějovic

Vítězem finálového utkání šesti učitelů z Česka o Zlatého Ámose se stal včera jihočeský učitel Ivan Bartoš.

České Budějovice - Titul Zlatý Ámos vybojoval ve včerejším finále v Praze o nejoblíbenějšího českého učitele Ivan Bartoš z budějovického gymnázia Česká. Během dvouhodinového soutěžního maratonu si šestadvacetiletý učitel matematiky a chemie získal sympatie nabitého sálu v areálu letňanského výstaviště a nakonec i nejvyšší hodnocení poroty. "Všichni soupeři byli skvělí a soutěž byla vyrovnaná. Myslím si, že porota měla těžkou práci," řekl Ivan Bartoš poté, co všemi soutěžními disciplínami zdárně proplul až ke koruně a žezlu pro nejlepšího učitele v republice. Mladý učitel si liboval, že mu všechny disciplíny sedly - od volného vystoupení, při němž rozesmál přítomné svou básní, ve které smíchal různé inzeráty přes trojboj složený z hodu houbou na cíl, vyfouknutí bubliny ze žvýkačky a letu vlastnoručně vytvořené šipky až po uhádnutí hlasu osobnosti, ukázky z literatury a hudební skupiny. "Jsem přesvědčen, že se mi podařilo vyhrát hlavně zásluhou kvarty. Posledním soutěžním úkolem totiž bylo společné vystoupení s dětmi. Připravili jsme si scénku na téma cesta do pravěku, budoucnosti a zpět, kde jsem hrál učitelku a děti žáky v pravěkých kožešinách. Děti byly naprosto perfektní," chválil své žáky štíhlý černovlasý muž. Po poslední disciplíně porota finalisty ještě deset minut napínala a nakonec vyhlásila jako vítěze jediného zástupce z jižních Čech. Tým jeho fanoušků se rozbouřil nadšením a okolo transparentu "Bartoš na Hrad" zavládly nejnadšenější ovace v celém hledišti se zhruba šesti sty diváky. "Korunovace byla příjemná, byl jsem rád, že jsme zabojovali. Do množného čísla zahrnuji děti, protože jsem do soutěže šel kvůli nim. Nakonec, co by byl Zlatý Ámos bez studentů?" svěřil se mladý učitel, který plánoval oslavu titulu se žáky v cukrárně. Nepočítá s tím, že by mu vítězství přineslo nějakou slávu nebo změnu v životě. "Byl bych však rád, kdyby to mělo vliv na zviditelnění školy a kdyby se ozval nějaký sponzor, protože peněz na vylepšení chodu školy není nikdy dost," přeje si.

Oblíbený učitel. Ivan Bartoš, který získal titul Zlatý Ámos, přednáší v hodině matematiky na českobudějovickém gymnáziu v České ulici. Foto: MAFA - Slavomír Kubeš

22.03.2002 - MF (bet)

Nejmenší český hrad

Zajímavost okresu

Asi tři kilometry východně od Sýkořice, poblíž hájovny Skalka, stojí mezi vysokými zalesněnými stráněmi na ostrohu obtékaném potokem Vůznice zříceniny královského hrádku Jenčov (ve starší literatuře uváděn také jako Jinčov nebo Jeničov). Názory na to, kým a kdy byl hrad založen, se různí. Až donedávna se mělo za to, že Jenčov byl jedním z řady loveckých hrádků postavených v 1. polovině 13. století Václavem I. Výsledky archeologického průzkumu v letech 1972 až 1975 však posouvají vznik hradu do konce 13. století nebo spíš do 1. pol. 14. století. V takovém případě by mohlo jít o stavbu Jana Lucemburského, čemuž by napovídal i název objektu odvozený z některé varianty jména Jan. Historické prameny o Jenčovu mlčí. Poprvé je zmiňován až roku 1685 v souvislosti s prodejem křivoklátského panství hraběti Valdštejnovi jako "starý a pustý". Před tímto datem se Jenčov vyskytuje pouze v predikátu křivoklátského polesního písaře Juliana Albína, který se roku 1616 psal z Jenčova. V té době ovšem byl už hrad zříceninou. Na počátku 17. století se na Rakovnicku často setkáváme zvláště mezi úředníky s tím, že si ke svému jménu připojovali přídomek podle zaniklých hrádků a tvrzí. Jenčov býval neveliký hrad. Podle zbytků kamenných zdí ho tvořily dvě budovy: dvouprostorový palác a čtyřhranná věž. Palác o dvou či třech místnostech zaujal nižší část skalního ostrohu. Věž byla postavena na nejvyšším místě a je z ní zachována značná část přízemí. Celá budova hradu byla přibližně 17 m dlouhá a 9 m široká. Při povrchovém průzkumu archeologové našli 153 keramických fragmentů, jimiž byly doplněny starší nálezy uložené ve fürstenberské sbírce na hradě Křivoklátě (např. železná přezka, kolečková ostruha, bojová sekera, šipky ap.). Kdy a proč Jenčov zanikl, nevíme. Lze bez nadsázky říci, že Jenčov byl nejmenším královským hradem v Čechách.

20.03.2002 - LN (Marek Bičík)

Z britského spotřebního koše zmizel čaj

Praha, Londýn - Británie podle mnohých už není to, co bývala. Britové mění některé původní zvyky a chování - barví si vlasy, avšak nepoužívají již kondicionéry, hrají fotbal, ale už ne tolik šipky, dělají pikniky, ale přestávají chodit na kriket. Britští statistici musí na změnu životního stylu reagovat a proto se rozhodli provést změny ve spotřebním koši 650 vybraných druhů zboží a služeb, který slouží k výpočtu míry inflace. Jen tak bude tento důležitý parametr ekonomického vývoje přesně odrážet životní realitu. Poprvé od roku 1947, kdy se inflace začala na ostrovech měřit, proto ze spotřebitelského koše vypadává sypaný čaj. Přitom Británie je považována za čajovou velmoc, ve které se "namáčení pytlíků" nikdy nemůže prosadit. Doba je však stále rychlejší a také Britové stále více dávají přednost věcem, které jim ušetří čas. "Domácnosti přizpůsobují své chování a potravinářské návyky rychlejšímu životnímu rytmu a zvyšují spotřebu všemožných hotových jídel," potvrdil britský statistický úřad. Poprvé proto byly do spotřebního koše zařazeny mražené krevety, tavený sýr v plastikových fóliích a nízkokalorické nebo vegetariánské potravinové polotovary. Vypadli naopak konzervovaný losos nebo dušený steak. Úpravy ve složení koše si vyžádaly i změny sociální. Britové se raději dívají na sport v televizi - vypadly proto lístky na takřka národní sport kriket. Když už jdou Britové ven, chtějí vypadat podle poslední módy - zařazeny proto byly například sluneční brýle nebo značkové oblečení. "Celkově jsou Britové stále bohatší. Můžeme si teď dovolit zabývat se tím, co nosí naše děti. A ty také stále více očekávají, že dostanou vše, o co si řeknou," uvedl pro deník Financial Times Martin Hayward, šéf společnosti Henley Centre, která je jednou z předních britských firem soustředících se na analýzu a prognózy vývoje spotřebitelských zvyků. Z koše vypadly také šipky, které se hrávaly snad v každé britské hospodě, nebo i jiná, typicky britská komodita - tabák do dýmek. Velké změny si vyžádal i technologický pokrok. Britové si kupují DVD přehrávače a přenosné videokamery - jsou proto nově zařazeny. Naopak vypuštěny byly audiokazety, a to jak čisté, tak nahrané.

22.02.2002 - LN (Lenka Nejezchlebová)

Veselý prznitel Josefa Lady

Letošní laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého má na kontě nejeden průšvih, ale i úspěch ˝V Ladově muzeu v Hrusicích jsem se díval na kresbu, jak kůň jde po dvou,táhne trakař a najednou jsem tam viděl, jak si drží přirození. Neslídil jsem po tom záměrně, prohlížel jsem si Ladu a najednou mi přišlo,že se to tam nabízí. Třeba u obrázku, kde za stolem sedí chlap a vyděšeně zírá na ženskou v černým obtaženým oblečku. Připomínalo mi to latexovej obleček a ta ženská dominu, tak jsem jí jen domaloval bičík a vyndal jí prsa ven,˝ lapidárně popisuje vznik svých ladovských, přes šablony na zeď stříkaných výtvorů pětatřicetiletý Tomáš Vaněk. ˝Lada byl podle mě otevřený člověk. Představuju si, že by seděl s Haškem v hospodě a smál by se tomu, jak nějakej Vaněk překresluje jeho věci,˝ říká akademický malíř, grafik a loňský laureát prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého udělované mladým výtvarníkům do pětatřiceti let. Vaněk se před časem dostal do ostrého konfliktu s Ladovými dědici. Spor svobodného uměleckého vyjádření a práva začal v prosinci výstavou v Národní galerii ve Veletržním paláci. ˝Nechtěl jsem vystavovat žádný artefakty, tak jsem prezentoval svoje čtyři práce, které nazývám participy, protože vznikly mojí spoluúčastí na konkrétním místu či situaci,˝ vysvětluje výtvarník. Mezi dotyčné práce patří Ladovy obrázky, na nichž Vaněk participoval tu přimalováním obřího pyje, tam skleničky do ruky indiána a onde velkého mateřského poprsí mámě sklánějící se nad synovo lůžko, aby ˝přesunul pohled na Ladovy obrázky do jiného zorného pole˝. Josef Lada by se možná smíchy za břicho popadal, ne tak jeho stejnojmenný vnuk. Dědici a vlastníku autorských práv se nelíbilo, že se ho Vaněk nezeptal, jestli dědečkovy obrázky může použít pro své záměry. A nejen že se výtržník nezeptal, dokonce prý svým zásahem zneuctil Ladovu památku. Teoretikové umění a umělci se většinou staví na stranu Vaňka. Podle nich jde o regulérní umělecký postup, tzv. citaci jiného umělce - vždyť třeba sláva Jiřího Koláře stojí celá na jeho svérázném využití cizích děl. ˝V současném výtvarném umění je to běžné,˝ říká k Vaňkovu postupu teoretik umění Daniel Merta. ˝Z morálního hlediska je zásah dědiců podle mne nonsens, jiné je to ale zřejmě z pohledu právního.˝ Podle právníků mluví autorské právo jasně ve prospěch dědice. A Národní galerie? Její vedení přes Vaňkova dílka raději zatáhlo závěs. Nejsem žádnej raubíř Ladovský konflikt není jediným Vaňkovým průšvihem. ˝Nejsem žádnej raubíř, ale občas se stane, že se někdo naštve,˝ přiznává se stoickým klidem tvůrce a spustí sérii vtipných historek ze svých expozic, kdy se jeho umění střetlo s nepochopením. Tak například ředitel jedné brněnské firmy si v sídle podniku zařídil malý výstavní prostor a rád jej poskytuje umělcům. ˝No a tak mě pozvali. V neděli večer jsem přijel, ale nějak se mi nelíbila ta určená plocha, tak jsem nějaký svoje starý šablony nastříkal kousek vedle. Byly mezi nima i takový prsa,˝ vypráví Vaněk. ˝V pondělí přišel ten šéf a byl naštvanej a říkal, že to vypadá jak obrázky ze záchodků na nádraží, takže to muselo zmizet,˝ usmívá se při vzpomínce na kumštumilovného manažera. ˝Přitom to byla velmi subtilní instalace.˝ Na hýřícího bohéma Tomáš Vaněk zrovna nevypadá. Je devět let ženatý, se svojí ženou ekonomkou Sašou mají tříletou Julii a osmiletého Matěje. ˝Matěj mi pomáhal instalovat tu ladovskou výstavu a klopil přitom oči,˝ vzpomíná Vaněk. ˝Nestyděl se, spíš mi tím chtěl asi naznačit, že se o tom se mnou nemíní bavit.˝ Práce pro Bruce Willise Narodil se v Počátkách na Pelhřimovsku, až do revoluce žil v malé obci Žirovnice. Jako kluk se chtěl stát chovatelem exotického ptactva, ale vyučil se restaurátorem nábytku. ˝Malovat jsem začal teprve na vojně. Tam jsem uvěřil v obraz,˝ říká. Vojín Vaněk vytvářel například anarchistické protirežimní obrázky ˝oficírů s velkejma pinďourama˝. Po revoluci ho vzali na AVU, kde sedm let studoval malbu a experimentální grafiku. Před několika lety ale pověsil štětec na hřebík. ˝Od malování regálů se zavařeninama a zátiší jsem přešel k tomu, že jsem obrazy přeřezával do šablon. Najednou jsem jich měl štos, bylo to skladný a použitelný. Říkal jsem si, jestli vůbec potřebuju plátno, a zjistil jsem, že ne, že stačí najít plochu nebo situaci. Rozjelo se to, začal jsem se zabývat médiem šablon.˝ U mění ho neživí. Koneckonců, výjevy na zdech se špatně prodávají. Ale hlady umělec neumírá, maluje totiž na zakázku pozadí pro reklamy a film. Nedávno na Barrandově vyráběl z kulis nových bílých domečků šedé a oprýskané baráky koncentračního tábora pro film Hartova válka s Brucem Willisem v hlavní roli. Jako facka Protože pracuje i sprejem na venkovních plochách (např. falešné domovní zvonky či obří šipka na holešovickém tramvajovém mostě), vysloužil si už nejedno srovnání se sprejery. ˝Ale já dělám koncepčněji, pracuju s konkrétní situací,˝ brání se sprejerské škatulce. Graffiti se podle něj vyčerpalo. ˝Tagy (jednoduché znaky a podpisy) se mi líbí víc, jsou akčnější, drásavější a problematičtější. Celej svět jim slouží jako pozadí. Graffiti přepadlo do estetiky, ale tag je akce. Je sprostší, blbější, agresivnější. A mně to připadá zásadnější,˝ neskrývá nepopulární názor. ˝Já si dovedu představit, že mi posprejujou barák, ale mám vypěstovaný vnímání, chápu, že pro někoho jinýho to je jak dostat facku. Nicméně pro ty lidi, co to dělaj, není ani tak důležitá hodnota historický budovy, jako svoboda vyjádření.˝ Tomáš Vaněk se při vyprávění pořád lehce usmívá. Nezdá se být ani hrdinou, který se bůhvíjak bije za svoji uměleckou svobodu, ani ukřivděným trpitelem. Ladovská aféra ho zviditelnila. ˝Beru to vlastně pozitivně, i když říkám negativní věci, třeba že Ladům jde o prachy.˝ Situace využil pro název své nejnovější výstavy. Do posledního šroubku rozebral automobil Škoda 120, všechny součásti naskládal na papír a použil jako šablonu pro dílo, které vystavuje pod názvem ŠKODA NENÍ LADA.

06.02.2002 - MF Dnes (pm)

Vábily ho restaurace

Krimi

Třebíč, Číchov, Čáslavice - Několik vloupání do restaurací zaznamenali o minulém víkendu policisté na Třebíčsku. Jak potvrdil mluvčí policejního ředitelství v Třebíči Karel Neumann, do pohostinství v Číchově si zloděj přišel přes vypáčené okno pro cigarety a mince z kulečníků a automatu na šipky. "Další vloupání jsme zaznamenali v třebíčské restauraci v ulici Viktorínova. I zde vzal zloděj cigarety, přibral i alkohol, vše za více než sedm tisíc," popsal mluvčí. Méně úspěšný byl pachatel, který si vyhlédl čáslavickou restauraci u fotbalového hřiště. Snažil se vypáčit mříž u vchodových dveří, ovšem neúspěšně. Škoda na majetku však činí dva a půl tisíce korun.

26.01.2002 - MF Dnes (Jan David) - zkráceno

Bowling vede před kulečníkem i šipkami

Praha - Chuť bavit se s přáteli a trošku si zasoupeřit není omezená jen hrišťem nebo kurtem ci propocením trička na volejbalu. Pražské herny nabízejí vyžití predevším v bowlingu a kulečníku. Šipky zájemce nalezne při návšteve témeř každého druhého podniku. "V čem je problém, vyrazíme," dohodne se parta lidí v pátek večer. Mají však šanci zahrát si například bowling bez rezervace předem? Vetšinou ne. Chuť soupeření v této oblíbené hře totiž zpravidla překazí nedostatek heren a zamluvené dráhy na nekolik dní, někdy i týdnu, dopředu. Prestože za hodinu hry se platí dvě stě až tři sta korun, případné zájemce cena vůbec neodrazuje. To je příklad bowlingové herny u Václavského náměstí. "Lidi nemají večer bez rezervace, hlavně o víkendech, vůbec šanci. Pokud tedy někdo neodřekne, což se většinou nestává," popsala situaci Jitka Klimentová z Billiard centra, které se nachází v ulici V Cípu. Na víkendy si podle ní lidé zamlouvají dráhy i čtrnáct dní předem. "Provozujeme i kulečníkové stoly nebo šipky, ale tam takový nával není," dodala Klimentová. Bowlingové herny většinou otvírají odpoledne, kolem čtrnácté hodiny, a otevřeno mívají do dvou i do tří hodin do rána. Obuv na přezutí s sebou zájemci o hru většinou nosit nemusí. Provozovatelé totiž počítají s tím, že se lidé jdou predevším bavit. "Jsme tady pro zábavu, takže hosti mužou hrát, v čem přijdou," řekl Jiří Škarka z Bowling klubu v Bořivojově ulici. "Samozřejme nesmějí mít okované boty," zasmál se. V jiných hernách obuv zapujčí za mírný poplatek nebo zcela zdarma. Ve většině podniků nabízejí i možnost konzumovat zakoupené jídlo nebo nápoje v prostorách kolem jednotlivých drah, což je v případě profesionálních heren naprosto vyloučené. V těch se podle Ireny Štefanovéz herny Bowling-šipky v Hvězdové ulici nesmí ani kouřit. "My chceme, aby se u nás lidé především uvolnili a bavili se. Pokud chtějí vyloženě sportovní prostředí, musí do profesionálních heren," řekla žena. "O víkendech chodí hrát celé rodiny s dětmi. Člověk se nemusí bát různých pohledů skrz prsty od ostatních, když se mu něco nepovede," dodala Štefanová. Na kulečník nebo šipky mohou zájemci zajít kdykoliv například do Yukonu na Palackého náměstí. "Místo se většinou najde, o víkendu je to samozřejmě težší. Na kulečník si ale někdy zajdou i starý babky," řekl muž za barem. I když je kulečník stále oblíbenou hrou, podle Ivana Cebiše z Billiard clubu v Trojické už má tato hra svuj zenit za sebou. "Před pár lety jsme tu mívali narváno i ve všední dny. Někdy se lidé nedočkali ani šipek, ani stolu," řekl Cebiš. Dodal, že při kapacitě dvaceti stolů v současné době stačí rezervovat místa pouze na pátek. Šipky berou neprofesionální hráči spíše jako doplňkovou hru k popíjení s přáteli.