Srandičky - z tisku 1998

07.10.1998 - MF Dnes (dík)

Neznámý zloděj vyloupil hospodu

Raclavice - Věci za dvě stě tisíc korun ukradl v noci začátkem týdne neznámý zloděj z hostince v obci Raclavice na Přerovsku poté, co vypáčil mříže a okno. Z hospody si podle policie odnesl alkohol, cigarety, cukrovinky a kávu, ale i mikrovlnnou troubu, automat na šipky a vařič.

16.09.1998 - MF Dnes (tš)

Podvodník získal automat na šipky

České Budějovice - Neznámý podvodník vylákal na pronajímateli restaurace Vagon šipkový hrací automat, který nevrátil, a způsobil více než šedesátitisícovou škodu. Pachatel obelstil hospodského tvrzením, že automat mu půjčila do neděle jeho majitelka na turnaj v Českém Krumlově, což ale nebyla pravda.

11.06.1998 - MF Dnes (Jan Fidler)

Žáci mají ve škole také kulečník

Mělník - Aby školáci závistivě nenakukovali do hospod na různé herní atrakce, zřídilo ředitelství mělnické základní školy v Pražské ulici ve své budově klub s kulečníkovým stolem a šipkovými automaty. Ředitel Miroslav Jiřička, který na škole působí od loňského roku, předal dětem školský klub do užívání první červnový den jako dárek ke Dni dětí. "Je to pokus, který když vyjde, tak v něm budeme pokračovat," uvedl zástupce ředitele základní školy Václav Zejda, který připustil, že pokud školní klub prokáže své opodstatnění, zváží vedení školy možnosti, jak by rozšířilo a zpestřilo jeho vybavení. "Stavební úpravy přízemní místnosti, nákup jednoho kulečníkového stolu a dvou šipkových automatů nás stály necelých šedesát tisíc korun, které jsme zaplatili z běžných prostředků školy bez pomoci sponzorů," prohlásil Zejda. Zástupce ředitele se netají uspokojením, že nápad se školským klubem našel pochopení i na školském úřadu mělnického okresu. "V Pražské ulici mají schopné vedení školy, jejich netradiční aktivitu vítáme a já osobně doufám, že bude pro jiné školy inspirací," prohlásil ředitel mělnického školského úřadu Petr Kašák. Kašák ze školského úřadu i Zejda ze základní školy se shodují, že některá zařízení v budovách škol by mohla být veřejností více využívána mimo řádné vyučovací hodiny. "Tělocvičny i další prostory škol a případně školské kluby, by měly především v menších obcích vrátit školy do centra místního společenského dění," zamýšlí se Kašák. "Případné narážky, že děti nabádáme k provozování hospodských zábav, jsem připraven slušně a věcně odmítnout, ale zatím jsme žádnou negativní odezvu nezaregistrovali," tvrdí Zejda. Ve školském klubu na základní škole v mělnické Pražské ulici je pochopitelně zákaz pití alkoholu a kouření. V odpoledních hodinách všedního dne je v něm neformální pedagogický dozor, a pokud by do klubu chtěla jít skupina dětí o víkendu, tak pouze za doprovodu dospělého člověka, kterému ředitelství školy půjčí klíč. "Máme pochopitelně stanovené podmínky, za jakých je možné klub využívat o víkendech a svátcích, ale o penězích to není, spíše o pořádku," dodal Zejda.

02.05.1998 - MF Dnes (mon)

Mým snem je biliár, říká Tomáš Císařovský

Dejvice - Aby každá věc vypadala, že má své místo, aby nikde neleželo nic nepotřebného - to je na malířský ateliér až nenormální stav. Něco podobného napadne každého, kdo vstoupí po ránu do ateliéru malíře Tomáše Císařovského. Podle šestatřicetiletého malíře jde jen o čistě chvilkovou situaci, s přibývajícími minutami a hodinami práce je vše jinak. "Po ránu uklízím. Musím si všechno srovnat, posbírat nedopalky cigaret a pak teprve začínám. Potom už ale všechno kolem lítá a večer je ateliér k nepoznání," osvětluje svoji pořádkumilovnost Císařovský. Císařovského ateliér působí velice prostě - malířský stojan, dva psací stoly, barvy, štětce, dvě židle. Malíř říká, že je na sebe pes, a kdyby se obklopoval příjemnými věcmi, jen by ho rozptylovaly a nic by nedělal. Neholduje ani křesílkům nebo pohovkám. "Když přijde více lidí, než se vejde na dvě židle, tak alespoň brzy odejdou. I to je v rámci toho, abych nelelkoval a dělal. Kdysi jsem tu měl postel, ale to bylo ještě za svobodna," směje se Císařovský. S nostalgií vzpomíná jen na krásnou secesní vanu, kterou nakonec také nechal odvézt. "V létě jsem se do ní pěkně naložil s doutníčkem, to bylo fajn, ale to by vážně nešlo," říká. Do ateliéru, který ve třicátých letech nechal vybudovat profesor AVU Bukovac, dochází malíř denně. Začíná hned potom, co odvede děti do školy, a končí kolem třetí, kdy musí vyvenčit psa. Nejlepší na práci jsou podle něj ovšem soboty a neděle. "To mám více času, a navíc v činžovním domě, který je plný kanceláří, nikdo není. Je tu ticho, můžu si pustit naplno muziku a chodit třeba po střeše, když mě to napadne," vypráví Císařovský. Co na to říká rodina, a především manželka? "Je podobně postižená jako já," (Erika Bornová je také výtvarnice) vysvětluje a dodává, že mají navíc štěstí na hodné babičky a dědečky. Přes léto malíř utíká nejen z ateliéru, jenž se jen těžko větrá a kam stropními okny pronikají horké sluneční paprsky, ale vůbec z města ven - na chalupu. K práci prý vyžaduje láhev minerální vody a naprostý klid, který mu může narušit jen hudba z rádia. Občas vypíná i telefon. Jedinou "zbytečností", která v ryze praktickém ateliéru zaujme, je terč na šipky. "To je dobré na koncentraci. Mým, v těchto podmínkách zřejmě těžko uskutečnitelným snem je ale biliár," dodává.

24.01.1998 - MF Dnes (David Ševčík)

Olomoucký hokejista Švec hraje šipky

Olomouc - Netradiční doplňkový sport pěstuje David Švec, který hájí barvy olomouckých hokejistů v první lize. "S kamarády chodíme často na kulečník a šipky," říká urostlý bek, který nevylučuje, že míření do terče zlepší i jeho střeleckou mušku při zápasech. " Pochybuji ale, že pokud budu trefovat samé dvacítky, stanu se ostrostřelcem," usmívá se jedenadvacetiletý hráč. Obránce přivedl na zimní stadion otec v šesti letech, a od té doby je Švec věrný olomouckým barvám. " Největším úspěchem byl zisk dvou titulů mistra republiky v juniorech. Třetí pokus našeho týmu ztroskotal loni v prvním kole play-off na Slavii, která nakonec vyhrála celou soutěž," vzpomíná. Skok do mužského hokeje nebere Švec nijak tragicky, podle něj není dokonce nejsledovanější věková kategorie tak tvrdá jako juniorská nebo dorostenecká. " Hokej dospělých je přehlednější. V juniorech se každý hnal za pukem a v nepřehledných situacích docházelo k ostrým střetům," tvrdí obránce, který má v Olomouci smlouvu ještě na tři roky. " Na Hané mě navíc drží i škola, protože studuji ve druhém ročníku na fakultě tělesné kultury a sportu rekreologii," přidává další důvod, proč je v Olomouci. O otevření fitness studia ale zatím neuvažuje. " Chci hrát hokej ještě hodně dlouho, buď v Olomouci, nebo někde jinde," tvrdí. Před letošní sezonou dlouho nebylo jasné, zda bývalý extraligový celek bude vůbec nějakou soutěž hrát. Ještě těsně před zahájením první ligy trénovalo v Olomouci pouze několik hráčů. " S příchodem nového vedení se situace uklidnila a my se snažíme hrát co nejlépe, aby spokojenost byla oboustranná," říká Švec, kterého mrzí mizerné návštěvy na domácích zápasech. " Fanoušci berou ztrátu nejvyšší soutěže jako podvod a poloprázdnými ochozy dávají najevo své zklamání. Pokud se ale přesvědčí, že hokej umíme hrát, časem přijdou," věří obránce, podle kterého je vůdčí osobností týmu Miroslav Okál a Patrik Rimmel. " Občas sedíme v šatně jako slepice a potřebujeme vyhecovat," míní Švec, jehož celek zatím podává lepší výkony doma a na cizích hřištích se mu nedaří. " Nastoupíme na led s vírou v úspěch, ale pak se zasekneme a nejsme schopni dávat góly," kroutí hlavou nad výkony Olomouce u soupeřů Švec. Vylučuje ale, že hráči nebojují. " Ukažte mi mužstvo, které jede přes půl republiky a nechá si nasázet jen tak sedm branek jako my v Berouně," říká obránce.