Příběh firem Nodor a Winmau

Stručná historie... Jak se sloučily tyto dvě společnosti od Franka Bilotta a šipkového historika Patricka Chaplina.

Britská historie výroby šipkových terčů je úchvatný příběh, který začal na začátku 20. století a stále je plný změn a zvratů. Tento příběh je o dvou společnostech, které byly mnoho desetiletí v popředí šipkového průmyslu a měly významný vliv na šipkový sport. Je zajímavé, že jak Winmau tak Nodor byly původně založeny v Londýnském East Endu a donedávna to byly soupeři z největších.

Otočme kolem času až do roku 1919, kdy chemik Ted Leggatt vynalezl a později začal vyrábět modelářskou hlínu Nodor. Ta byla takto nazvána, protože na rozdíl od výrobků hlavních konkurentů nevydávala žádný zápach (no odour).

Od konce 1. světové války popularita šipek výrazně rostla, což Leggatta přivedlo k pokusům s modelovací hmotou Nodor, jako materiálem pro možné použití v nové konstrukci šipkových terčů. V roce 1923 byl na trh uveden první plastelínový terč. Nebyl však příliš populární, protože hráčům chyběl charakteristický dunivý zvuk šipky při dopadu na terč.

Roku 1924 přidal Leggatt k nabídce Nodoru jilmové terče a roku 1928 i mosazné šipky.

Během roku 1931 se Frank Dabbs, hostinský (?-publican může být i výběrčí cla:-) z Kentu, obrátil na Leggatta s návrhem nové konstrukce šipkového terče, a to z krátkých kousků lan svázaných do kruhu. Leggatt myšlenku zdokonalil a společně s Dabbsem si patent zaregistrovali. V roce 1935 byl uveden na trh Nodor Original Bristle Dartboard. Leggatt pomáhal založit NDA - National Darts Association a stal se jejím prvním předsedou. Ve stejnou dobu bylo celosvětově přijato rozvržení čísel na terči.

Během 2. světové války byla výroba terčů preventivně přesunuta do Devonu (hrabství v JZ Anglii) a pokračovala navzdory nedostatku surovin. V roce 1945 byla výroba přesunuta zpět do londýnského East Endu. V roce 1959 byla podepsána smlouva s firmou Dunlop na výhradní prodej veškeré produkce Nodoru, ta ale vypršela roku 1966. Leggatt odešel do důchodu a firmu koupil Leggatův švagr Fred Grisley.

V roce 1968 přistoupil Nodor na návrh přemístění provozů do Jižního Walesu, oblasti s vysokou nezaměstnaností. Nakonec společnost přesídlila do Cardiffu.

V roce 1983 získali společnost současní vlastníci, rodina Bluckových v čele s Johnem Bluckem, a přemístili ji do Bridgendu. John Bluck již měl zkušenosti s šipkovým průmyslem díky své firmě Brackla Engineering, hlavním výrobcem wolframových šipek v Anglii. Roku 1984 jeho společnost vynalezla a patentovala první staple-free bullseye Supabull (terč s dráty ve středu bez sponek), který vzal trh rychle útokem.

V roce 1976 byl spuštěn zásilkový obchod na šipkové zboží Red Dragon, v němž se, ke zlosti konkurentů firmy Brackla, daly pořídit wolframové šipky za ceny, které si mohli dovolit i obyčejní pracující.

S příchodem hrozby levných a nekvalitních terčů z dálného východu učinil Bluck v roce 1999 neochotně ale odvážně rozhodnutí přesunout výrobu terčů do africké Keni, domova nejkvalitnějšího sisalu na světě. Sisal je klíčovou surovinou při výroby bristle (štětinových) terčů. Nodor již dříve kladl důraz na používání nejlepšího východoafrického sisalu, který je preferován pro výrobu lodních lan i Britským námořnictvem.

Velká podpora keňských úřadů usnadnila obtížné přemístění. Jednání s Dicksonem Mbuguem obchodním atašé Keňských ministerstev, následované mnoha schůzkami Albertem Gumou, předsedou EPZA v Nairobi měla za následek o přesunutí do Athi River Export Processing Zone (výrobní zóna u řeky Arhi). EPZA provozuje svou činnost v mnoha zemích po celém světě. Hlavním cílem je pomocí investic povzbuzovat domácí výrobu. Nejprve v pronájmu, nyní ve vlastní továrně a s vlastním skladovým komplexem vyrábí Nodor kvalitní terče s využitím zkušeností místních zaměstnanců, za pomoci nejpokročilejší výrobní techniky, které vyvinuli inženýři Nodoru.

V roce 1945 investoval Harry Kicks st. na cestě od výrobních závodů Nodoru v East Endu své (?demobilizační) peníze do nové firmy na výrobu jilmových terčů. Ta byla založena v bombou poškozeném stavení. Výroba probíhala za svitu petrolejových lamp a při vytápění pomocí uhlí ručně malovali se svým otcem terče. Terče převáželi londýnskou podzemní dráhou ke svému prvnímu zákazníkovi do pivovaru Watney. Někdy kolem roku 1952 začali vyrábět kabinety pro terče zdobené obtisky dodávaných pivovary.

Brzy potom začal Kicks vyrábět papírové terče (ze stočeného papíru) pod značkou Keep Dry (uchovej v suchu), které se nemuseli máčet tak, jako jilmové. V roce 1960 byla značka Keep Dry prodána firmě Scotts Dartsboards of Southend, specializované na výrobu papírových terčů.

V té době se připojil k otcovu obchodu nejstarší syn Harry Kicks ml., následován o tři roky později dalším synem Ianem. Poté co vypršel Nodoru patent na terče typu bristle, začali je vyrábět ve firmě se jménem H.A.Kicks and Sons (Kicks a synové) v East Endu.

V roce 1989 (asi chybně, míněno nejspíš 1969) byla firma donucena se přestěhovat, kvůli povinnému odkupu při výstavbě bytů, do současné lokality v Haverhillu v Suffolku (východoangl. hrabství). Vše se dařilo, dokud nebyla Británie zasažena holandskou nemocí jilmů (grafiózou), jejímž důsledkem byla změna celé produkce na bristle terče. Obchod pomalu prosperoval, tvořila se dobrá pověst o kvalitě.

V roce 1973 Harry Kicks st. dosáhl průlomového obchodu s Olly Croftem z BDO - British Darts Organization, řídícího orgánu pro šipky v celém Spojeném Království. Od té doby mohli nést terče H.A.Kicks oficiální logo BDO a objevují se na významných mezinárodních turnajích.

V polovině sedmdesátých let přejmenoval Kicks jméno společnosti na Winmau (vyslovuje se Win More, vyhraj více), pro název použil první tři písmena z prvních dvou jmen své ženy Winifred Maud.

Po náhlé smrti Harryho Kickse st. v roce 1984 přešlo vlastnictví firmy na jeho pět synů. Po konci rozkvětu televizních přenosů ze šipek se obchodní podmínky staly neobyčejně obtížnými. Po několikaletých finančních ztrátách byla společnost blízko krachu. V roce 1993 se bratři pokusili požádat svého amerického distributora, firmu Accudart a.s. o finanční podporu, která by je udržela nad vodou. Ron Kurtz, vlastník Accudartsu souhlasil a stal se většinovým akcionářem společnosti. Během dvou let od jmenování krizových finančních odborníků se obchod vrátil zpět do zisku a v černých číslech je doposud.

V roce 1995 začaly vývojové práce na technicky nejvyspělejším bristle terči na světě. V roce 1997 byl Blade uveden na trh jako terč s nejlepší technologií řešící problém vypadávání šipek, při použití důmyslné technologie bez svorek. Ve stejném roce byla firma Winmau oceněna cenou Mid Anglia Business of the Year (firma roku ve střední Anglii), když porazila firmu Ryanair (i u nás známá letecká společnost).

I po dobu hrozných finančních potíží zůstala firma oddána BDO. V roce 2003 se bude konat 30. ročník Winmau World Masters (článek byl napsán v roce 2003). Tento proslulý turnaj za účasti hráčů z 25 zemí světa je často přenášen televizí. Sponzoring turnaje dělá z Winmau jednoho z nejvěrnějších sponzorů sportovních událostí.

Během posledních 25 let panovala mezi Nodorem a Winmau velká rivalita. Proběhlo několik neúspěšných pokusů o ovládnutí jednoho druhým. Nicméně, toto zdravé soupeření o to, kdo bude největším výrobcem šipkových terčů, poháněla obě společnosti k podivuhodným technickým inovacím a k tvůrčím obchodním aktivitám, z nichž měli nakonec prospěch zákazníci.

V roce 2002, po téměř třech desetiletí soupeření, získal Nodor úspěšně firmu Winmau. Během méně než roku došlo k bezproblémovému přesunu výroby do Keni.

Dnes je Nodor International nejstarší a největší šipkový koncern na světě. Vlastní dvě vlajkové lodě - značky terčů, které jsou známé po celém světě pro svou kvalitu, trvanlivost, údržbu a cenu. Obě značky mají fantastikou tradici postavenou na nekompromisním důrazu na detail a na použití nejkvalitnějších dostupných surovin. V Keni je denně sklizeno 200 tun sisalových listů. Zisk je znovu investován do sportu ve formě vývoje výrobků, výzkumu, sponzorování hráčů a mezinárodních turnajů nebo ruční výrobě regionálních typů terčů jako jsou London’s 5’s nebo Yorkshire. Dodnes (2003) prodala společnost přes 40 milionů terčů do více než 50 zemí, a plánuje to i do budoucnosti.

© 2003 Patrick Chaplin and Bracklanodor International