Neratovice, město ve středních Čechách, okres Mělník, na Labi
(obr 1.),
na dohled od
Řípu,
16 369 obyvatel (1995), zemědělství, průmysl chemický, např. Spolana
(obr 2.),
energetický, strojírenský, stavebních hmot, nálezy pravěkého osídlení, průmyslový
rozvoj ve 20. stol., rozsáhlá panelová výstavba. (Diderot)
|
Jak se k nám dostanete? No podle toho, odkud jedete. Do Nera je to možné z
několika směrů. Hlavní je se dostat na náměstí ke kulturnímu domu (nejvyšší
budova v Nera) podle obr 1. a obr 2., potom koukněte na obr 3. a obr 4.
Nebo koukněte na
mapu na internetu.
Přes most Barikádníků, po dálnici, na prvním sjezdu směr Bořanovice, Mělník (pokud
ho minete, jde to ale i tím druhým), projedete esíčkem v Líbeznicích (pozor na
stopku).
Pokud odbočíte na první odbočce doprava na Neratovice musíte se proplétat Kojeticemi.
Druhá odbočka v Byškovicích (je tam autobazar a benzínka) je nejlepší.
Třetí odbočka okolo Vojtěcha (ale tam už snad nedojedete:-) nejdelší.
Přes most u Štěpána (Kralupští přijedou asi z odbočky kousek za ním), potom buď
na první odbočce doleva (před benzínkou) přes Libiš nebo na druhé kolem kostela
sv. Vojtěcha.
Tato cesta je na navigování nejjednodušší: furt rovně přes Lobkovice
až na náměstí, potom objet bazén a jste tam.
Pokud jste to nevěděli, tak Neratovice jsou uzel. Tedy železniční.
Nádraží je kousek od náměstí (viz obr 3.), pěšky asi za 10 min. Přijet na něj
můžete z
Prahy (Hlavní nádraží, Vysočany nebo Holešovice), Kralup, Všetat, Mělníka,
Mladé Boleslavi, Lysé n/L. (Nymburka), Brandýsa.
Z Prahy (metro "C" - Holešovické nádraží) a Mělníka jezdí autobusy co chvíli
(Fa. Nerabus - www.nerabus.cz).
|
Ikdyž původ Neratovic sahá poměrně hluboko do minulosti, velmi dlouho bylo toto dnešní město jen malou bezvýznamnou vsí. Za svůj bouřlivý rozvoj ve druhé polovině 19. století vděčí výhodné poloze na železnici.
Neratovice byly dlouho nejmenší ze všech obcí, které tvoří dnešní městskou aglomeraci. Od 60. let 19. století se však tato obec začala rychle rozšiřovat.
Nejprve zde vznikla kolonie železničářských domků. Na přelomu 19. a 20. století se pak začíná rozvíjet zdejší chemický průmysl. V prvních třiceti letech 20. století se počet neratovických domů zvýšil dokonce trojnásobně, a tak není divu, že roku 1936 byla tato ves povýšena na městečko, městem se Neratovice staly roku 1960.
Rychlý rozvoj průmyslu vyžadoval výstavbu stále dalších bytů. Od 60. let zde proto začalo vyrůstat rozsáhlé panelové sídliště.
Teprve na počátku 70. let vzniklo hlavní neratovické náměstí. Jak uvádí Karel Kuča v díle Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jedná se o náměstí značně netypické, a to nejen nepříliš vzhlednou panelovou výstavbou, ale především tím, že je to jediné náměstí u nás, jehož středem prochází železniční trať.
Vraťme se však raději do vzdálené minulosti. První písemná zmínka o pozdějších Neratovicích pochází již z roku 1227 (in Neradich).
Z nejstarších dokladů vyplývá, že ves se tehdy nejmenovala Neratovice, nýbrž Neradice. Toto jméno označovalo ves Neradiců, tedy lidí Neradových. Dobře srozumitelné osobní jméno Nerad, které je doloženo již ve staré češtině, se ostatně dochovalo dodnes jako poměrně časté příjmení.
Dnešní podoba Neratovice se v historických záznamech objevuje až od patnáctého století, poprvé roku 1418. Je pravděpodobné, že změna názvu byla ovlivněna jmény sousedních vsí Lobkovice a Byškovice. Kromě změny přípony -ice na -ovice došlo také ke změně souhlásky "d" na "t".
Příčina této změny není zcela jasná. Jazykovědec Antonín Profous soudí, že se jedná o změnu umělou, která mohla vzniknout určitou nedůsledností písařů.
Jak už bylo naznačeno, starší historie Neratovic není příliš významná, a tak nás příliš nepřekvapí ani nedostatek památek. Jedinou historickou stavbou v samotných Neratovicích je raně barokní kaple sv. Vojtěcha z 2. poloviny 17. století.
Mnohem bohatší historii však mají sousední Lobkovice, které jsou vedle Byškovic, Libiše a Mlékojed jednou ze součástí dnešního města.
Ve 14. století zde vznikla tvrz, kterou na počátku 15. století koupil Mikuláš Chudý z Újezda. Později se začal psát jako Hasištejnský z Lobkovic.
Tím založil rod Lobkoviců, který později patřil k nejvýznamnějším u nás. Roku 1679 byla zdejší tvrz přestavěna na barokní zámek. V zámku na sklonku svého života pobýval historik František Palacký, který je v Lobkovicích také pohřben.
Jeho hrobka se nachází na bývalém hřbitově u kostela Nanebevzetí Panny Marie.
MF 04.07.2003 - Pavel Štěpán, Ústav pro jazyk český AV ČR