Pavlač www.sipky.cz

Já vím že nejste pavlačové drbny ale... :-) Jen bychom Vás požádali, aby se příspěvky týkaly šipek a dodržovali jste základy slušnosti. Děkujeme.


Titulek:

Zpráva:


Jméno:

e-mail:

 


Všechny položky mimo e-mailu musí být vyplněny.



Příspěvky na které reagujete:

Dartitis (06.01.2015 11:10:42)
Dobrý den, jsem regresní terapeut (pracuji s Hlubinnou abreaktivní psychoterapií) a nedávno jsem řešil a úspěšně vyřešil dartitis u mého klienta, hráče šipek. Za nedlouho se chystám uveřejnit jeho příběh na mých stránkách regresni-terapie-svitavy.cz. Vím, že problém dartitis je velmi těžko řešitelný a v našich končinách i velmi málo známý. Český internet tento pojem téměř nezná, ani já jsem takovéto případy neznal. Tento případ jsem měl zatím jen jeden a proto nechci tvrdit, že regrese pomůže vždy. Nicméně mne napadá, že by bylo dobré zkusit i další. Dotazy rád zodpovím.

tel. 605 519 943
Autor: David Bulva (regresni-terapie-svitavy@seznam.cz)

Re: Dartitis (06.01.2015 19:53:55)
Zde si dovoluji uveřejnit zmiňovaný příspěvek týkající se Dartittis:

Dartitis

Pojem „Dartitis“ je mezi běžnou populací poměrně neznámý. Ani český internet se o něm nikde příliš nezmiňuje. Existuje však skupina lidí - sportovců, kterým Dartitis tak neznámý není. Alespoň pokud mluvíme o jeho projevech. Ty totiž občas postihují hráče, kteří provozují šipkařský sport. Od nejzákladnějších výkonnostních kategorií až po mistry světa. Internetová encyklopedie Wikipendie ve své anglické verzi popisuje Dartitis jako psychický stav, který má negativní vliv na výkonnost hráče šipek, a to především ve fázi samotného odhozu šipky. Jednoduše řečeno, hráč, který Dartitis trpí, zažívá těsně před tím, než odhodí šipku na terč, takové stavy, kdy se mu dělá fyzicky nevolno, polévá jej studený pot, zhoršuje se mu dýchání a vidění, zrychluje se mu tep, má pocit, že s napřaženou rukou není schopen šipku vůbec odhodit a že ji nemůže ovládat. Ztrácí rovnováhu a může se stát, že při hodu samotném i upadne. Výkonnost špičkového hráče může klesnout na minimum. A nejedná se o stav přechodný.

I na mne se přibližně před půl rokem takovýto hráč obrátil. Při terapii jsem postupoval standardním způsobem, přičemž jsme s klientem vyhledávali a procházeli několik událostí, kdy se u něj výše popisované stavy při házení šipek projevovaly. Jednalo se o několik soutěží, které absolvoval, až jsme se dostali k události z některého z minulých životů. Popisoval ji v regresi takto: „Mám před očima tmu, ale je to, jako bych se někam díval.“ Soustřeďte se na to místo a procházejte událostí dál. „Stojím před mřížemi a koukám se do cely. Je tam tma. Ale už ho vidím. Je to nějaký starý muž. Chci se s ním rozloučit. Byl v té cele zavřený se mnou, ale mě se podařilo dostat se ven. Vím, že když uteču, bude ho to stát život. Je ale už moc starý a slabý. Nemůže se mnou. Je mi ho moc líto. Loučíme se. Mám pocit, jako bych v něm poznával svého současného otce.“ Pobízím klienta, aby událostí procházel dál. „Už jsem venku. Utíkám do nějakého kopce. Jsem vysílený, mám těžké nohy. Jak běžím, tak se mi nohy úplně klepou. Na obzoru vidím nějaké dva jezdce na koních. Už mě hledají. Běžím do toho kopce. Oni se blíží. Už nemůžu. Padám na kolena. V tom se otáčím a snažím se v sedě odrážet nohama a posunovat se. Jeden z nich je blízko, asi tak pět metrů ode mě. Vidím, jak zastavil. Už jen sedím a podpírám se rukama. Vidím, jak se natáčí i s koněm ke mně z profilu. V pravé ruce drží oštěp. Napřahuje se a odhazuje ho. Zabodnul se mi doprostřed hrudníku. Cítím obrovskou bolest, nemohu dýchat. Instinktivně jsem oštěp chytil a snažím se ho z těla vytáhnout. Nejde to. Ztrácím sílu, dělá se mi tma před očima. Nemohu se nadechnout. Umírám.“ Klient tento primární engram (záznam v paměti), kde byla příčina jeho stavu při hraní šipek, několikrát procházel, až do vymizení nepříjemných pocitů.

Při regresi jsme také našli okamžik, při kterém pravděpodobně došlo k restimulaci této dávné události, a kdy se Dartitis projevil poprvé. Jednalo se o jeden z důležitých zápasů, kdy hráč nebyl zcela ve formě a házení mu příliš nešlo. Občas se to prostě stává a není na tom nic až tak neobvyklého. Jeden ze spoluhráčů z jeho družstva mu poradil, aby zkusil šipkou hodit nějak netradičně, třeba obloukem, jako když se hází oštěpem. A právě po tomto hodu se zřejmě začal Dartitis projevovat.

Při následném sezení jsme se zabývali dalším typem engramických řetězů, tzv. „běhů“. Po časové ose jsme pátrali po událostech, kdy klient sám někomu při házení mohl způsobit takové pocity, které vyvolávají jeho současný problém. Zde náš hráč procházel několika událostmi (soutěžemi), kdy jeho výkonnost byla ještě na špičkové úrovni a on svými výkony protihráčům způsoboval nepříjemné pocity, když je porážel. Následovala událost z dětství, kdy při klukovské hře po někom házel kamením, až narazil na příběh z minulého života, který nám ale nebyl zcela neznámý. Setkali jsme se s ní totiž už na začátku terapie, kdy jsem jako obvykle zkoumal, zda klienta neobtěžuje nějaká duše zemřelého člověka. Tuto událost klient popisoval takto: „Vstoupil jsem do nějaké arény. Má půlkruhový tvar. Cítím se tam moc dobře! Lidi na ochozu jásají a pokřikují na mne. Myslím, že jsme v Turecku. Zřejmě jsem nějaký gladiátor. Teď vidím nějakého menšího člověka. Má na sobě pár hadříků a jakousi čepici. Vypadá jako nějaký asiat. Mám v ruce lehký oštěp a snažím se toho člověka trefit. Lidé na obvodu arény se smějí, jak ho honím. On je zcela bezbranný. Já ho mám jen zabít a udělat pro ty lidi šou. Lidé se smějí a pobízí mě. Není to klasický gladiátorský zápas. Jde spíš o legraci nebo recesi. Jsem uznávaný, vážený a známý gladiátor. Ale teď lidi jen bavím a bavím tím i sám sebe. Zasáhl jsem ho. Je mrtvý. Pomalu se procházím po obvodu arény a lidi na mě mávají a smějí se. Všichni víme, že je to vlastně legrace, hra“. Klient opět touto událostí několikrát procházel. Při dalších průchodech získával v těle gladiátora na událost jiný náhled. Už mu nepřipadala tak zábavná. Uvědomoval si, že při této hře zabil člověka. Také zjistil, že mu vlastně nic jiného ani nezbývalo. I on sám byl jen loutkou, která musela poslouchat pokyny svých pánů. Uvědomil si také, že když se rozhodl zasadit Asiatovi smrtící ránu, tak si dával pečlivý pozor, jak hází a míří, aby dotyčný zemřel hned a příliš netrpěl.

Nyní uběhly necelé tři měsíce od posledního sezení. Klient mne kontaktoval s tím, že se jeho stav výrazně zlepšil a on opět začíná vyhrávat zápasy a dostává se do dřívější kondice. Hovoří o 100% zlepšení oproti stavu před prvním sezením. Dartitis může mít samozřejmě i jiné příčiny, u jiných lidí by se jistě objevovaly jiné události. Co však považuji za důležité, je zjištění, že Dartitis lze zřejmě prostřednictvím Hlubinné abreaktivní psychoterapie podle A. Dragomireckého úspěšně řešit.

David Bulva, regresní terapeut
Autor: David Bulva (regresni-terapie-svitavy@seznam.cz)